Bipartita - základní informace

Dvoustranná jednání mezi odbory a zástupci zaměstnavatelů představují sociální dialog v užším smyslu, který probíhá v České republice jak na národní úrovni, tak na úrovni „odvětvové“ a podnikové (zde nejvíce a nejviditelněji, jak ukázal např. mediálně velmi sledovaný příklad kolektivního vyjednávání ve ŠKODĚ AUTO, a.s. na počátku roku 2007). Pro odvětvový a podnikový sociální dialog je nejtypičtější institucionalizovanou formou kolektivní vyjednávání o uzavření kolektivní smlouvy.

Na národní úrovni dvoustranný sociální dialog své typické institucionalizované formy teprve hledá a rozvíjí. Jeho inspirací by přitom mohl (a měl) být příklad evropského sociálního dialogu, v němž evropští sociální partneři společně uzavírají rámcové dohody upravující důležité otázky související s úpravou pracovněprávních vztahů apod. (této problematice je věnována samostatná publikace „Průvodce rámcovými dohodami evropských sociálních partnerů“).

Proces tohoto hledání a formování dvoustranného sociálního dialogu na národní úrovni byl do značné míry ovlivněn, tak jako v dalších transformujících se zemích střední a východní Evropy, skutečností, že před zahájením transformačních změn na počátku 90. let minulého století, takový sociální dialog v bývalém Československu neexistoval. Nezávislé zaměstnavatelské struktury se postupně vydělovaly „ze státu“, tak jak se prohluboval privatizační proces a do země ve velké míře začali přicházet zahraniční investoři) a reformované nové odbory získávaly nové praktické zkušenosti s obhajobou zájmů zaměstnanců v tržních podmínkách.

Logika vývoje sociálního dialogu na národní úrovni v České republice proto vedla přes organizační strukturu Rady hospodářské a sociální dohody, kde si představitelé národních sociálních partnerů mohli postupně uvědomovat v některých otázkách stále více potřebu autonomní diskuse a jednání bez zástupců státu v otázkách, kde je jejich zájem společný, popř. blízký. Tento vývoj byl samozřejmě významně posilován procesem harmonizace české legislativy s právem Evropské unie a obecně procesem vstupu České republiky do Evropské unie, kdy již byli naši sociální partneři začleněni do svých evropských struktur, z jejichž strany postupně rostla „poptávka“ po dvoustranném národním sociálním dialogu i potřeba jeho praktického provádění a konkrétních výsledků.

Významným milníkem vývoje dvoustranného národního sociálního dialogu se stalo uzavření Dohody sociálních partnerů o bipartitní spolupráci na národní úrovni, která byla podepsána dne 29. listopadu 2004 v Praze nejreprezentativnějšími zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců v České republice, Českomoravskou konfederací odborových svazů a Asociací samostatných odborů na straně zástupců zaměstnanců a Svazem průmyslu a dopravy České republiky, Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů České republiky a Svazem obchodu a cestovního ruchu České republiky na straně zaměstnavatelů.

Touto dohodou sociálních partnerů o bipartitní spolupráci na národní úrovni podepsaní sociální partneři společně deklarují význam sociálního dialogu na národní úrovni v České republice i význam evropského sociálního dialogu pro další vývoj v zemi jako nezbytný nástroj konsensu v otázkách týkajících se jejich hospodářských a sociálních zájmů a chtějí přispět k jeho posílení.

Již samotný fakt uzavření uvedené dohody byl významný, protože byl signálem zahájení procesu postupného překonávání antagonismu charakteristického pro postoje obou stran v předchozím období a naznačoval vůli budovat vztahy vrcholných představitelů sociálních partnerů v České republice na důvěře a vzájemné spolupráci potřebné k prosazování společných zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců vůči vládě a dalším státním orgánům.

Důležitý z tohoto hlediska byl zejména společný závazek signatářů dohody k projednávání důležitých otázek zajímajících obě strany národního sociálního dialogu. Dohoda uvádí, že obě smluvní strany „Považují za nezbytné konzultovat klíčové otázky, které mají dopad na národní i evropskou úroveň s cílem připravit zejména návrhy společných řešení a předložit je vládě s tím, že snaha o nalezení vzájemně přijatelných řešení přispěje k omezení případného sociálního napětí a může eliminovat nátlakové akce.“

Dohoda tak vyjadřuje nejen vůli k jednání, ale také cíle těchto jednání, které jsou jak užší a věcné (nalezení vzájemně přijatelných řešení v projednávaných otázkách), tak širší, celospolečensky významné (omezování sociálního napětí ve společnosti, odstraňování důvodů pro nátlakové akce stran, které vedou k destabilizaci). Obsahuje v sobě tudíž potvrzení klíčové ideje sociálního dialogu – úsilí o vytváření podmínek pro zachovávání sociálního smíru ve společnosti.

Tento záměr se týká jak národní (české) úrovně, tak nadnárodní a evropské úrovně sociálního dialogu. To je důležité zejména s ohledem na postupně se rozrůstající okruh dohod uzavíraných evropskými sociálními partnery (v roce 2007 byla např. dojednána a podepsána evropská autonomní dohoda o násilí na pracovišti), které budou vyžadovat ke své implementaci v České republice prostředky, které mají k dispozici sociálních partneři (kolektivní smlouvy, popř. jiné dohody).

Současně bude třeba využívat specifické nástroje sociálního dialogu stále častěji také k prosazování „národních“ zájmů českých zaměstnavatelů a zaměstnanců v Evropské unii, tj. půjde o jejich přenesení na evropskou úroveň a zajištění podpory evropských sociálních partnerů při jejich prosazování do evropské agendy Komise apod. To může být důležité zejména k odstraňování některých diskriminačních praktik nadnárodních společností a vytváření férového konkurenčního prostředí.

V Dohodě sociálních partnerů o bipartitní spolupráci na národní úrovni ze dne 29. listopadu 2004 je vymezen věcný rozsah společných konzultací, který pokrývá zásadní klíčové oblasti společného zájmu národních sociálních partnerů jak v oblasti věcné, tak procedurální z pohledu jejich priorit v té době. Výčet těchto oblastí v dohodě není konečný, předpokládá se, že při jejím naplňování se mohou vyskytnout další důležité otázky k projednání a dohoda svojí konstrukcí založené z věcného hlediska na otevřenosti vyjadřuje záměr sociálních partnerů na národní úrovni k začleňování dalších obsahových témat do vzájemné agendy.

Dohoda proto vyjmenovává zásadní okruhy otázek pro společné konzultace příkladným způsobem, které národní sociální partneři považovali za klíčové v době podpisu tohoto významného dokumentu:

1) implementace směrnic EU a dohod sociálních partnerů na evropské úrovni do národní legislativy, popř. formou kolektivních smluv (např. rámcová dohoda o práci na dálku) – formou legislativy lze implementovat především dohody, které byly zapracovány do směrnic EU, zatímco u ostatních dohod bude třeba usilovat především o jejich implementaci prostřednictvím zapracování do kolektivních smluv – i zde však je možné dosáhnout zapracování konkrétních úprav implementujících dohody evropských sociálních partnerů do právních předpisů;

2) vládní návrhy týkající se hospodářské a sociální politiky, zejména v oblasti zaměstnanosti, odměňování, pracovněprávních vztahů, podmínek podnikání (daně, odvody) – tyto konzultace probíhají zejména v souvislosti s činností odborných týmů RHSD, kdy sociální partneři neformálně čas od času diskutují na pracovní úrovni některé otázky, příkladem dobré praxe národního sociálního dialogu jsou jednání a na ně navazující dohody národních sociálních partnerů o návrzích na doplnění technické novely nového zákoníku práce, které se uskutečnily v květnu 2007, o kterých podrobněji informujeme níže;

3) podpora příslušných orgánů státní správy při vstupu zahraničních investorů na náš trh, s tím, že jedním z požadavků pro vstup bude podmínka respektování sociálního dialogu – samostatná jednání k této problematice dosud na národní úrovni mezi sociálními partnery neprobíhají, především proto, že v této problematice nedochází až na ojedinělé případy, které jsou v praxi řešeny v působnosti jednotlivých odborových a zaměstnavatelských svazů, k zásadním problémům, které by vyžadovaly zaujetí zvláštního stanoviska či dohody o společném postupu národních sociálních partnerů.

4) příprava, průběh a výsledky kolektivního vyjednávání a uzavírání kolektivních smluv na podnikové a vyšší úrovni – ani v této otázce samostatná jednání na národní úrovni mezi sociálními partnery neprobíhají, především proto, že v této problematice vyvíjí své aktivity samostatně jednotlivé odborové a zaměstnavatelské svazy, v jejichž působnosti kolektivní vyjednávání probíhá, na odborné úrovni si experti příslušných konfederací navzájem vyměňují v pracovním pořádku informace a své poznatky o přípravě, průběhu a výsledcích kolektivního vyjednávání, které jsou využity i při zpracování této společné publikace;

5) informace o stavu vztahů sociálních partnerů na podnikové úrovni s cílem hledat účinné nástroje k řešení a předcházení případných kolektivních sporů a tím eliminovat sociální konflikty na podnicích – zvláštní jednání na národní úrovni mezi sociálními partnery zaměřená tématicky na tuto problematiku neprobíhají; na odborné úrovni si experti příslušných konfederací navzájem vyměňují v pracovním pořádku informace získané od jednotlivých odborových a zaměstnavatelských svazů - k zásadním problémům, které by vyžadovaly zaujetí zvláštního stanoviska či dohody o společném postupu národních sociálních partnerů v této otázce zatím nedošlo.

Z uvedeného příkladného výčtu klíčových témat pro dvoustranné konzultace na národní úrovni je i s odstupem času patrná jejich nadčasová aktuálnost, která odpovídá i potřebám současným, kdy se dále rozšiřuje Evropská unie, uzavírají nové autonomní dohody evropských sociálních partnerů a připravují zásadní ekonomické a sociální reformy. Cesta k naplnění dohody uzavřené sociálními partnery na národní úrovni však nebyla jednoduchá.

V následujících dvou letech po uzavření dohody se konzultace sociálních partnerů omezovaly převážně jen na diskuse ohledně valorizace minimální mzdy, kde však nebylo nikdy dosaženo konsensu a výsledek závisel na jednostranném rozhodnutí vlády. Úspěšnější byla jednání, která se týkala implementace rámcové dohody o práci na dálku, kde se sociální partneři dohodli na způsobu implementace této dohody v podmínkách české pracovněprávní úpravy.

Za úspěšné lze označit zejména konzultace, které se týkaly vládou předkládaných koncepčních materiálů z oblasti strategie rozvoje lidských zdrojů a systému vzdělávání. Zaměstnavatelé i odbory v těchto otázkách shodně požadují, aby struktura škol a vzdělávací programy na školách reflektovaly skutečné potřeby praxe a vytvářely tak dlouhodobě příznivé předpoklady pro absolventy škol, které jim umožní úspěšně nalézt pracovní uplatnění na trhu práce.

Stejně tak se sociální partneři shodli na nutnosti zavést opatření, která by motivovala jak zaměstnance tak zaměstnavatele k dalšímu vzdělávání a pomohla tak předcházet ztrátě zaměstnání. V rámci opatření navrhovali, aby byl vytvořen speciální fond určený na vzdělávání, který by byl financován z prostředků vyčleněných na aktivní politiku zaměstnanosti.

Je důležité a obecně prospěšné, že po jistém ochlazení v procesu vzájemných konzultací sociálních partnerů v souvislosti s přípravou nového zákoníku práce (zákon č. 262/2007 Sb.), které se promítlo i do naplňování této důležité dohody v praxi, se tento obsahový rámec dohody stal i základem pro nové důležité jednání národních sociálních partnerů o návrzích na doplnění technické novely zákoníku práce v roce 2007, iniciované zaměstnavateli po neúspěchu při uplatňování připomínek ČMKOS a SP ČR zaslaných k návrhu technické novely zákoníku práce samostatně v rámci vnějšího připomínkového řízení.

Obě strany si byly vědomy, že stav „nejednání“ jim neprospívá, ale dlouho nemohly najít potřebný impuls, který by bipartitní spolupráci na národní úrovni v České republice opět rozhýbal. Byl to teprve negativní postoj Ministerstva práce a sociálních věcí (státu) k jiným než legislativně technickým připomínkám ostatních ministerstev a sociálních partnerů, který poskytl českým sociálním partnerům tento impuls, kdy si uvědomili velmi zřetelně praktický smysl, prospěšnost a možnosti dvoustranné spolupráce a jednání na národní úrovni.

Protože bylo jasné, že perspektiva další možné („věcné“) novelizace zákoníku práce je velmi vzdálená, zasedli na nejvyšší úrovni opět k jednacímu stolu a pokusili se bez předsudků rozhýbat zamrzlý vyjednávací mechanismus. Podrobněji se průběhem těchto jednání budeme zabývat dále.

Odbory a zaměstnavatelé se společně v uzavřené dohodě o bipartitní spolupráci ze dne 29. listopadu 2004 zavázali usilovat o získání finanční podpory z prostředků Evropské unie na podporu jejich činnosti a rozvoje, neboť tato podpora je jedním ze základním předpokladů jejich zapojení do národního a evropského sociálního dialogu.

Současně vyjádřili záměr využívat všech dostupných prostředků, aby informovali především zaměstnavatelskou a zaměstnaneckou veřejnost o významu bipartitního sociálního dialogu, o výsledcích své spolupráce a pozitivních akcích, které přispěly k zásadnímu zlepšení klíčových otázek v oblasti hospodářských a sociálních zájmů zaměstnavatelů a zaměstnanců.

K tomuto účelu přispívá i publikační činnost expertů obou stran věnovaná problematice sociálního dialogu obecně i sociálnímu dialogu na národní úrovni, jejíž součástí je i tato aktuální společná publikace připravená v rámci projektu financovaného vládou České republiky.