Může zaměstnavatel zaměstnanci srazit ze mzdy údajný přeplatek na náhradě mzdy za dovolenou, který vznikl chybným výpočtem průměrného výdělku pracovnicí mzdové účtárny zaměstnavatele?

Odpověď:
Ochrana práva zaměstnance na mzdu za vykonanou práci je vyjádřena také ustanovením §147, odst. 1, zákoníku práce, který dovoluje zaměstnavateli srazit zaměstnanci ze mzdy jen tzv. povinné odvody – daň z příjmu fyzické osoby ze závislé činnosti nebo pojistné důchodového spoření, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na všeobecné zdravotní pojištění (písm. a) a b)), zálohu na mzdu, kterou byl zaměstnanec povinen vrátit proto, že nebyly splněny podmínky pro přiznání této mzdy (písm. c)), nevyúčtovanou zálohu na cestovní náhrady a jiné nevyúčtované zálohy poskytnuté zaměstnanci k plnění pracovních úkolů (písm. d)), náhradu mzdy za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo a náhradu mzdy podle § 192 ZP, na niž zaměstnanci právo nevzniklo (písm. e)).

Srážky ze mzdy v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce) nařízených nebo vedených soudem, soudním exekutorem, správcem daně a dalšími státními úřady, orgány nebo územním samosprávným celkem jsou přípustné podle zvláštních právních předpisů, kterými se řídí.

Další srážky ze mzdy mohou být provedeny pouze na základě dohody o srážkách ze mzdy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Podle ust. § 222, odst. 4 zákoníku práce je zaměstnanec povinen vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou nebo její část, na kterou ztratil právo (krácením podle ust. § 223 zákoníku práce) a náhradu mzdy za dovolenou, na kterou mu právo nevzniklo (nesplněním podmínek vzniku nároku po čerpání podle ust. § 217, odst. 2 zákoníku práce). V dotazovaném případě zaměstnanec čerpal dovolenou v rozsahu svého existujícího nároku a ani následně neztratil nárok na dovolenou nebo její část, nevznikla mu tedy povinnost vrátit vyplacenou náhradu mzdy za dovolenou ve smyslu ust. § 222, odst. 4 zákoníku práce a bez vzniku takové povinnosti nejsou dány podmínky pro srážku ze mzdy ve smyslu ust. §147, odst. 1, písm. e) zákoníku práce.

Pokud zaměstnavatel skutečně chybně vypočítal výši průměrného výdělku zaměstnance pro účely náhrady mzdy za čerpanou dovolenou a vyplatil mu náhradu vyšší, než mu náležela, vztahuje se na danou situaci právní úprava obsažená v ustanovení § 331 zákoníku práce. Podle ní může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat vrácení neprávem vyplacených částek jen tehdy, pokud zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty. To, zda zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, je věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého případu a rozhodné skutečnosti v tomto směru je povinen tvrdit a v případném soudním sporu prokázat zaměstnavatel. V případě, kdy ve vyúčtování mzdy je uveden správný počet dnů čerpané dovolené a výše náhrady mzdy za dovolenou není neobvykle vysoká a nejsou zde ani žádné další okolnosti zpochybňují dobrou víru zaměstnance při přijetí peněz, lze uzavřít, že zaměstnanci nevznikla povinnost nesprávně vypočtenou částku vrátit.

Mgr. Vladimíra Riedlová, RPC PZ ČMKOS Kraj Vysočina

Zpět na seznam zodpovězených dotazů

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit