Večerní zamykání zaměstnanců v práci, hrozby přeložení na druhý konec republiky a nucené podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru nemají nic společného s běžným pracovním stresem a zaslouží si trest. Takové počínání si šéfové firem nemohou dovolit ani tehdy, kdy se snaží zjistit, jak jim zmizely z pracoviště peníze.

Konstatoval to Ústavní soud, když potvrdil trest pro vedoucího pracovníka jedné pražské společnosti. Jde o jeden z mála případů nátlaku na zaměstnance, který se v Česku dostal k soudu. Informoval o tom server Aktualne.cz.

Na šikaně a útisku zaměstnanců se podíleli čtyři vedoucí pracovníci. Ti po osmé hodině večerní hovořili samostatně se třemi zaměstnankyněmi – v kanceláři vedoucího, v kuchyňce a v šatně provozovny.

Při jednání je pak nadřízení nutili podepsat dohodu o ukončení pracovního poměru. Když zaměstnankyně odmítaly dohody podepsat, zamkli je šéfové na pracovišti a vyhrožovali jim obviněním z krádeže peněz nebo zboží na provozovně nebo přeložením z Prahy na Moravu.

Všechny tři ženy nakonec po dvou a půl hodinách věznění dohody o ukončení pracovního poměru podepsaly. Obrátily se ale na policii. Jejich čtyři nadřízení byli později obžalováni a odsouzeni za trestný čin útisku k pokutám ve výši 45 tisíc, 75 tisíc, 125 tisíc a 180 tisíc korun. Pokud by je nezaplatili, hrozí jim trest odnětí svobody od 45 do 180 dnů.

Šéfové se ale s rozsudkem nesmířili a obrátili se na Nejvyšší soud s tím, že jejich potrestání je nespravedlivé. Argumentovali, že jejich počínání bylo vyvoláno krádeží peněz na pracovišti a také tím, že zaměstnanci neplnili dobře své pracovní úkoly.

„Za daných okolností je absurdní považovat za tíseň, jestliže šéfové namísto výpovědi nebo okamžitého zrušení pracovního poměru měli nutit zaměstnankyně k podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru,“ uvedli jejich advokáti. Podle šéfů si navíc propuštěné ženy v Praze, kde je nízká nezaměstnanost, hned našly práci, a nebyly tak v podstatě nijak poškozeny.

Nejvyšší soud ale takovou obhajobu smetl ze stolu. Potvrdil, že šlo jednoznačně o trestný čin. „Nátlaková situace, kterou obvinění svým jednáním vůči poškozeným vytvořili, zejména nemožnost přes pozdní večerní dobu opustit provozovnu, nepochybně byla způsobilá vyvolat u poškozených psychický stav přesahující rámec běžného stresu spojeného s obyčejně nepříjemným pohovorem zaměstnance s nadřízeným, jehož tématem je nespokojenost s kvalitou jeho práce,“ konstatovali soudci Nejvyššího soudu.

Jeden ze šéfů se ale pak ještě obrátil na Ústavní soud. Argumentoval, že došlo k porušení jeho práv. „Neměl jsem žádný motiv pro získání podpisu poškozených u dohod o skončení pracovního poměru,“ uvedl muž v ústavní stížnosti. Podle něj se pohovory musely konat až pozdě večer po uzavření pobočky firmy pro zákazníky. A muž jenom plnil to, co po něm požadoval majitel společnosti.

Ústavní soud ale stížnost odmítl a potvrdil, že muž byl správně odsouzen za trestný čin útisku. Podle ústavních soudců nedošlo k žádnému poškození šéfů společnosti, rozhodnutí o vině a trestu bylo vydáno na základě adekvátních důkazů. Soudci ve svém rozhodnutí upozornili na to, že verdikty z rozsudků soudů potvrzujících trest jednoznačně dokazují vinu mužů.

„Obvinění nejenže zneužili, ale zcela plánovaně navodili u poškozených stav tísně se záměrem přinutit je k tak závažnému pracovněprávnímu úkonu jako je uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. A tento stav udržovali až do doby, než poškozené tomuto jejich razantnímu nátlaku spojenému s faktickým omezením jejich osobní svobody a pohrůžkami obviněním z trestné činnosti nebo přeřazením na práci spojenou s opuštěním svého zázemí podlehly,“ potvrdili soudci.

Spory o útisk a vyhrožování na pracovištích nejsou v Česku příliš obvyklé. Například Nejvyšší soud řešil za poslední čtyři roky podle soudní databáze jenom pět podobných případů. Trest si tak třeba vysloužil majitel firmy z Prostějovska, který donutil pracovnici podepsat směnku na 150 tisíc korun a také prohlášení, že je ochotna pro firmu udělat cokoli. A při noční službě pak ve čtyřech případech ke splnění slibu zaměstnankyni nutil, chtěl ji líbat a za to jí sliboval další výhody. Žena nakonec z práce odešla a majitele zažalovala.

Setkali jste se někdy „na vlastní kůži“ s útiskem ze strany zaměstnavatele?

Povězte nám o tom pod tímto článkem nebo na Facebooku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit