Řada personalistů a firem v soukromí připouští, že nemají zájem o uchazeče o zaměstnání nad padesát let. Napsal to server Novinky.cz.

Existuje řada důvodů, proč firmy diskriminují starší zaměstnance. Některé mají finanční pozadí, jiné jsou založeny na hlubokých předsudcích ignorujících objektivní statistická data. Pokud jde o finance, zaměstnavatelé se často obávají, že starší a tím pádem zkušenější pracovník bude požadovat vyšší platové ohodnocení. Sáhnou proto raději po mladším zaměstnanci, který tolik nezatíží firemní rozpočet.

Existuje rovněž další, široce sdílený předsudek, že starší pracovníci budou více marodit a i tímto způsobem se firmě prodraží. Průzkumy ale jasně dokazují, že to není pravda a že starší lidé naopak méně zneužívají sociální a zdravotní pojištění, více si váží svého místa a rozhodně nepředstírají pracovní neschopnost, aby si vyléčili kocovinu po bujaré párty.

Vedle ekonomických přestavují další skupinu předsudky, že starší zaměstnanci jsou méně schopni přizpůsobit se měnícímu se světu. Týká se to zejména schopností využívat počítačovou techniku a v posledních letech i sociální sítě.

Je nesporné, že mladší generace, které na počítačích „vyrůstaly“, jsou s nimi bezprostředně spjaty a život s monitorem je pro ně samozřejmostí, zatímco generace dříve narozených s výpočetní technikou často bojuje.

Nicméně počítačovým dovednostem se lze naučit a rostoucí zájem o kurzy počítačové techniky při rekvalifikacích je důkazem toho, že starší generace před počítači nerezignovala a hodlá si jejich ovládání osvojit. „Lidé starší pětapadesáti let mají zájem hlavně o počítačové kurzy,“ uvedla nedávno ředitelka krajské pobočky Úřadu práce v Brně Marie Cacková.

Jedním z předsudků, o němž se v zájmu „politické korektnosti“ sice nahlas nemluví, ale který hraje při přijímání zaměstnanců nespornou roli, je osobní vzhled. Zaměstnavatelé dávají mnohdy přednost štíhlým a atleticky vyhlížejícím jedincům před kandidáty či kandidátkami s nějakým tím kilem navíc.

Personalisté a šéfové firem mohou stokrát tvrdit, že nejde o to, jak dotyčný vypadá, ale co umí, v praxi to často nakonec dopadne tak, že o přidělení místa či pozvánce k dalšímu kolu pohovorů rozhodne právě to, jak budoucímu šéfovi padneme do oka.

Nesporně existují pracovní pozice, kde příjemný vzhled do jisté míry ovlivňuje pracovní výkony – například u obchodních zástupců. Nicméně u většiny inzerovaných míst není osobní vzhled pro kvalitní výkon práce až tak důležitý. Budou-li se však o místo osobní asistentky nikoli vrcholového, ale i středního šéfa ucházet štíhlá dvacítka a kyprá padesátnice, můžete si tipnout, která z nich ho nakonec dostane.

Jedním z důvodů, proč starší kandidáti při přijímacím pohovoru často selžou, je údajně skutečnost, že příliš mluví. Proč mají potřebu tolik mluvit? Psychologové tvrdí, že důvodem je nahromaděná frustrace. Frustrace z mnohaměsíční nezaměstnanosti, z marných pokusů najít práci, z nezodpovězených odpovědí na inzeráty, z neúspěšných předchozích pohovorů.

Když pak konečně usednou tváří v tvář mladé, suverénní personalistce ve věku jejich dcery, nedokážou často svou frustraci udržet na uzdě. Tím spíše, dá-li jim dotyčná slečna najevo, že jsou věkově „mimo“. Lze se pak divit tomu, že svým defenzivním přístupem, „že to ani tentokrát nedopadne dobře“, nakonec vlastně sami naplní své negativní proroctví?

Starší uchazeči o zaměstnání se tak ocitají v bludném kruhu: marné pokusy najít zaměstnání vedou k pocitu vyhoření, který jim zpětně znemožňuje sršet optimismem nezbytným k tomu, aby přesvědčili budoucího zaměstnavatele, že právě oni jsou pro něj těmi pravými.

Co si myslíte o diskriminaci starších zaměstnanců?

Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit