Lidé, kteří si bez dovolení odnesou domů majetek svého zaměstnavatele, mohou dostat okamžitou výpověď bez ohledu na to, že jde o věc nepatrné hodnoty nebo prakticky přebytečnou. Vyplývá to z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, o němž informoval portál Aktuálně.cz.

Rozhodující podle soudu nemusí být ani výše škody, ani předchozí vzorné plnění pracovních povinností. Postačí, když kvůli takovému činu zaměstnavatel ztratí „nezbytnou míru důvěry“, kterou v pracovníka měl.

Soud konstatoval, že firma se snaží chránit svůj majetek i zájmy ostatních zaměstnanců či klientů a nelze po ní spravedlivě požadovat, aby takového člověka dále zaměstnávala, a to ani do konce standardní výpovědní doby.

Až k Nejvyššímu soudu došel případ ženy, která pracovala jako pomocná kuchařka v Centru sociální a ošetřovatelské pomoci v Praze 10. Na konci října roku 2010 ji při odchodu z práce zkontroloval zástupce zaměstnavatele a zjistil, že „svévolně a bez dovolení“ odnáší maso, knedlíky, zelí a sušenky z kuchyně.

Zaměstnavatel dal kuchařce okamžitou výpověď kvůli „porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“. Pro přesnost, zákoník práce to nazývá okamžitým zrušením pracovního poměru.

Žena, jejíž pracovní místo mělo být ke konci roku stejně zrušeno, se s okamžitou výpovědí nesmířila. Argumentovala tím, že potraviny v celkové ceně zhruba padesáti korun byly uhrazeným obědem, který nestihla zkonzumovat v pracovní době, a proto si jej odnášela domů. Potraviny by podle ní stejně skončily v drtičce odpadu. Kuchařka zároveň uvedla, že nikdy nebyla poučena o tom, že nesmí z pracoviště odnášet žádné potraviny.

I kdyby její jednání bylo možné označit jako „porušení pracovní kázně“, nedosahovalo by intenzity „zvlášť hrubého porušení“, uvedli její právníci.

Obvodní soud pro Prahu 10 dal ale za pravdu zaměstnavateli. Poukázal zejména na fakt, že si žena v tašce odnášela oběd nejméně pro osm až deset lidí (taška plná knedlíků v množství odpovídajícím třem šiškám, dvě litrové láhve přílohového zelí s masem a čtyři originálně balené sušenky).

Ženě se nepodařilo prokázat, že se jednalo o její nedojedený oběd a zbytky od ostatních kolegyň. Soud tento argument vyhodnotil jako „ryze účelový“ i vzhledem k tomu, že na pracovišti působily spolu s touto ženou už jen dvě kuchařky a hospodářka. Poukázal i na to, že žena své tvrzení o původu potravin během soudního řízení změnila.

Podle soudu měl zaměstnavatel právo podat okamžitou výpověď, protože žena úmyslně a zvlášť hrubým způsobem porušila svou základní povinnost zaměstnance řádně hospodařit s prostředky svěřenými mu zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím.

Kuchařka se odvolala a u Městského soudu v Praze uspěla. Soudci poukázali na fakt, že žena u zaměstnavatele pracovala devět let a nebylo prokázáno, že by předtím řádně neplnila své povinnosti. Kontrola se uskutečnila jen jednou, a to už v době, kdy bylo stejně rozhodnuto o zrušení pracoviště ke konci roku.

Soud uznal i argument, že s jídlem zbylým po vydání objednaných obědů nebylo možné naložit jinak než je zlikvidovat – nešlo tedy o zásoby potravin, takže zaměstnavateli nemohla vzniknout škoda.

Žena tak sice porušila své pracovní povinnosti, avšak nikoliv zvlášť hrubým způsobem. Společnost – přesněji příspěvková organizace – ji tedy nadále mohla zaměstnávat po dobu výpovědní doby.

S takovým rozsudkem se pro změnu nesmířilo Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci. Jeho zástupci uvedli, že není rozhodující výše škody (hodnota odnesených potravin), nýbrž skutečnost, že žalobkyně svým jednáním porušila „nezbytnou míru důvěry“, kterou k ní zaměstnavatel měl. Nelze po něm tedy požadovat, aby ženu nadále zaměstnával, a to s ohledem na zájem na ochraně jeho majetku a také s ohledem na nezbytnost chránit zájmy jeho klientů a zaměstnanců.

Nejvyšší soud se nyní definitivně přiklonil na stranu zaměstnavatele. Vzhledem k okolnostem případu se podle něj žena dopustila „přímého útoku na majetek zaměstnavatele, a to v postavení zaměstnankyně, která měla tyto věci používat k plnění svých pracovních úkolů a která možnosti s nimi nakládat zneužila k pokusu o jejich odcizení“.

Souhlasíte s rozsudkem Nejvyššího soudu?

Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit