Ve srovnání s dalšími zeměmi EU mají státy střední a východní Evropy obecně méně organizací zaměstnavatelů, slabší odbory a členů odborů v nich ubývá. Stejně tak v nich není tradice přímého vyjednávání o kolektivních smlouvách v jednotlivých sektorech, které zčásti nahrazuje tripartita, tedy vyjednávání za účasti státu.
V řadě těchto zemí reakce na krizi vyvolává stále konfliktnější pracovní vztahy. Podle zprávy komise by se měly oživit na národních úrovních instituce sociálního dialogu, aby se obnovil konsensus, který je nezbytný k dlouhodobé udržitelnosti zaváděných ekonomických a sociálních reforem.
„Sociální dialog se musí posílit v členských zemích střední a východní Evropy, kde je nyní podstatně slabší než jinde,“ prohlásil evropský komisař pro zaměstnanost a sociální věci László Andor. Připomněl ale, že i v dalších zemích EU je sociální dialog pod stále větším tlakem kvůli poklesu poptávky, zvyšování daní a vládních rozpočtových škrtů.
V některých zemích byla opatření vyvolaná krizí často zaváděna bez sociálního dialogu, a v řadě členských zemí Evropské unie proto vyvolala vlnu konfliktů. Tyto konflikty zdůraznily kontroverznost některých reforem, o kterých se nevedl sociální dialog, uvedl server Esondy.cz.
Zpráva se zabývá různými faktory, které ovlivňují pracovní vztahy, vedle organizovanosti v odborech i počtem zaměstnavatelů, kteří jsou v sektorových organizacích a podílejí se tedy na vyjednávání se zaměstnanci daného oboru. Důležitým ukazatelem je podle EK také počet zaměstnanců, na které se vztahují kolektivní smlouvy. Zatímco u 15 zemí, které byly členy EU před rokem 2004, se kolektivní smlouvy vztahují na zhruba 70 % zaměstnanců, u zemí střední a východní Evropy to je 44 %. Zatímco u České republiky, Slovenska a Polska se tento údaj blíží 40 %, u pobaltských států se pohybuje kolem 20 % a u Slovinska a Rumunska přesahuje 70 %.
Jaký máte názor na úroveň sociálního dialogu v České republice?
Řekněte nám ho pod tímto článkem nebo na Facebooku.
