Evropa si s armádou mladých nezaměstnaných neví rady a obává se, aby se ze současných dvacátníků nestala ztracená generace. Napsal to server E15.cz.
Překročili dvacítku, dodělali školu, ale nemohou sehnat práci. Nejdřív to zkoušeli ve svém oboru, pak se začali poohlížet i jinde, jenže bez praxe je nikde nechtějí. Nakonec skončili buď na úřadu práce, nebo šli zkusit štěstí do zahraničí. To je vzorec, který platí pro stále více mladých Evropanů, Čechy nevyjímaje.
Za mladého nezaměstnaného se považuje člověk ve věku 15 až 24 let, který aktivně a neúspěšně hledá práci. Takových lidí je nejvíce ve Španělsku a Řecku – bez práce je tu každý druhý mladý člověk. ČR problém mladých nezaměstnaných dlouho neznala, v posledních letech jich ale rychle přibývá: momentálně je bez práce každý pátý mladý Čech.
Jak ukázaly bouřlivé protesty v Madridu nebo Aténách, armáda mladých nezaměstnaných je jako časovaná bomba a je jen otázka, kdy vybuchne. Politici v jednotlivých evropských zemích se problém snaží řešit různými regionálními způsoby. Objevují se však i pokusy o plošné řešení evropského problému.
Maďarský komisař pro sociální záležitosti Lászlo Andor vytvořil takzvaný systém záruky pro mladé. Každý Evropan mladší 25 let by měl podle programu do čtyř měsíců po ukončení školy či po propuštění z práce dostat nové místo nebo alespoň získat školení, které mu práci zajistí. Tvorbu pracovních míst a školení má zaplatit Brusel. Andor na konci loňského roku vyčíslil náklady na 21 miliard eur. Jenže evropští ministři práce a sociálních věcí na boj s nezaměstnaností mladých minulý týden „přiklepli“ pouhých šest miliard eur, což je podle E15.cz jako kapka v moři.
Andorův návrh nespadl z nebe. Komisař se při jeho tvorbě inspiroval zeměmi, kde už podobná politika funguje. Například ve Finsku, kde ministr práce Lauri Ihalainen zavedl systém „sociální záruky“, podle nějž stát zařizuje práci všem mladým do 25 let a všem čerstvým absolventům do 30 let. Do finského systému jsou zahrnutí i zaměstnavatelé. Firma, která přijme mladého člověka do 25 let, má nárok pobírat od státu 650 eur měsíčně po dobu jednoho roku. Finsko na program pro příštích pět let vyhradilo 110 milionů eur.
Podobnou iniciativu nazvanou „Ausbildungsgarantie“ (záruka vyučení) zavedl v Rakousku sociálnědemokratický premiér Werner Faymann. Rakousko je v unii zemí s nejnižší nezaměstnaností jak mladých (osm procent), tak celkovou (4,9 procenta). „Nezaměstnanost v Rakousku byla vždycky nízká. Vděčí za to celkovému konsenzu mezi politikou a společností,“ míní Andreas Wörgötter z OECD.
Základem rakouského receptu je systém učňovského školství, kdy studenti středních škol už během studia pracují v podnicích, získají praxi a po škole zpravidla ve firmě nastoupí na plný úvazek. Když se čerstvým absolventům z nějakého důvodu nepovede najít místo a skončí na úřadu práce, stát se zaručí sehnat jim práci do šesti měsíců.
„Ve srovnání s jinými členy EU je na tom Rakousko relativně dobře,“ uvedla pro E15 Sylvia Ledwinka z Rakouského odborového svazu (ÖGB). „Rakousko vynakládá hodně peněz, aby lidi přivedlo do zaměstnání. V roce 2012 jsme na aktivní podporu zaměstnanosti vydali 1,18 miliardy eur a pro tento rok počítáme se stejnou sumou,“ dodala. Polovina z toho jde na podporu zaměstnanosti mladých lidí.
Rakouský zázrak by rády okopírovaly i jiné země, které do země pod Alpami čas od času vysílají své pozorovatele na výzvědy. „Jsou šokovaní, když zjistí, že jedno dotované místo tu stojí 14 až 16 tisíc eur za rok,“ řekl agentuře Reuters Herbert Buchinger, předseda státní pracovní agentury AMS. Do rakouského systému přispívají i firmy. Třeba ocelářský koncern Voestalpine, který zaměstnává učně od roku 1940, investuje do každého z nich během čtyř let praxe 70 tisíc eur.
Rakouský přístup k nezaměstnanosti podle portálu E15.cz nejlépe ilustrují konkrétní případy. Když před dvěma týdny zkrachovala druhá největší stavební firma Alpine Bau, stát neváhal a okamžitě oznámil, že investuje 1,5 miliardy eur do stavebnictví, aby udržel zaměstnanost.
Současně však pro rakouské firmy není složité se zaměstnanců v případě potřeby zbavit, tak jako je tomu třeba v Německu. „Zaměstnavatelé v Rakousku mnohem spíše někoho zaměstnají, když vědí, že není složité se ho zase zbavit. Poradil bych odborářům, aby se nebáli deregulace v oblasti ochrany pracovního místa ve smlouvách zaměstnanců. Nesmíte vidět pouze rizika dynamického pracovního trhu, ale také příležitosti,“ soudí Buchinger.
V budoucnosti se podle odborníků pohled na práci nutně musí změnit. Studenti a budoucí absolventi by se podle sociologa Ivana Gabala měli připravit na to, že trvalý pracovní poměr bude stále vzácnější a stále více se bude prosazovat takzvané projektové zaměstnávání.
„Zaměstnání bude termínované, vázané na projekt. Myslím si, že vysokoškolské obory by měly začít zahrnovat předmět, který se bude věnovat tomu, jak se zpracovává nabídka, jak se vypočte cena, co to znamená získat zakázku a podepsat kontrakt a tak dále. Tohle je oblast, která často absolutně chybí ve výzbroji čerstvého absolventa,“ uzavírá Gabal.
Co si myslíte o tom, že mladí lidé bez praxe nemohou najít práci?
Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.
