V rámci projektu EU vznikají popisy stovek kvalifikací, například pro instruktory jógy, výrobce konzerv, uklízeče kanceláří nebo proutkaře. Do roku 2015 má vzniknout kolem 1100 takovýchto kvalifikací. Informoval o tom portál Finančnínoviny.cz.
Podle Vladimíra Vozničky z Národního ústavu vzdělávání ale všechny profese vycházejí z požadavků trhu práce.
Projekt Národní soustava kvalifikací funguje od roku 2009, do roku 2015 na něj půjde celkem 600 milionů korun. Má umožnit lidem, aby získali doklad na své znalosti a dovednosti, které nenabyli ve škole, ale praxí. Vznikla tak řada kvalifikací, pro něž ani neexistuje speciální vzdělávání, a přitom budou na trhu práce čím dál žádanější, například chůva pro předškoláky.
Zároveň byly odborně popsány i obory, v nichž se větší zaměstnanost očekávat nedá. V seznamu je například kočí v lesní těžbě, paznehtář, pracovník pronájmu prádla nebo výrobce karamelových a kandytových výrobků.
„Kvalifikace navrhují sektorové rady,“ upozornil Voznička. V těchto radách zasedají zástupci zaměstnavatelů a odborníků v oboru, a nové profese prý tak odpovídají požadavkům trhu práce.
To se týká třeba slévačů. K této profesi je nutné středoškolské vzdělání, z mladých ale tento obor studuje čím dál méně lidí. Odborníci proto v rámci této profese definovali pozice slévárenského mistra, modeláře a technologa, na něž si mohou zájemci udělat certifikát zvlášť.
„Takto se aspoň částečně a v krátkých časových intervalech dají získávat kvalifikované pracovní síly,“ vysvětlil. Stejná situace prý platí například pro kožařský nebo sklářský průmysl.
Profesních kvalifikací je nyní téměř 500, do roku 2015 by jich mělo vzniknout kolem 1100. Zkoušky už složilo kolem 80 tisíc lidí. Jejich zaměstnanost, a tím pádem i efektivitu projektu, už ale nikdo nezjišťuje. „Na to my nemáme žádné prostředky,“ řekl Voznička s tím, že případné ověřování je pouze namátkové.
Jako úspěšný příklad uvedl ústav třeba absolventku oboru poradce pro pozůstalé Magdu Kummelovou, která se k této práci dostala po smrti své maminky. Kummelová poté začala pomáhat v hospici, chybějící znalosti si sama nastudovala a k profesionálnímu vykonávání poradkyně pro pozůstalé pak jen složila státní zkoušky před odbornou komisí.
Zkoušky si přitom uchazeči platí sami. Ceny se liší podle oboru, ale pohybují se v řádu tisíců korun. Zkoušky odpovídají různým úrovním vzdělání, například úroveň tři znamená, že certifikát odpovídá absolvování střední školy bez maturitní zkoušky, čtyřka pak maturitě.
Máte nějaké zkušenosti s Národní soustavou kvalifikací?
Řekněte nám o tom pod tímto článkem nebo na Facebooku.
