Jen málo evropských témat přineslo v letošním roce tolik rozruchu, jako snaha evropských institucí o posílení rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce. Napsal to server Euractiv.cz.
„Téma rovných příležitostí se diskutuje velmi předsudečně, a to obzvlášť v České republice,“ řekl bývalý komisař pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimír Špidla (ČSSD) na nedávném semináři Slaďování pracovního, rodinného a soukromého života jako nástroj proti diskriminaci žen na trhu práce, který organizovala Českomoravská konfederace odborových svazů (ČMKOS) společně s Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupením v České republice.
Jak uvedla na zmíněné akci Dana Machátová, předsedkyně Výboru ČMKOS pro rovné příležitosti žen a mužů, diskriminace na trhu práce navíc neustále roste. Zatímco v květnu 2008 uvedlo, že se setkalo s diskriminací na trhu práce, 74 % oslovených, v květnu 2012 to bylo dokonce 85 %.
Pokud se podíváme do vedoucích grémií evropských společností, zdá se, že se stále jedná o mužskou oblast. Průměrné zastoupení žen zde dosahuje 15 %, v rámci Evropy však můžeme najít velké rozdíly. Nejnižší zastoupení žen nalezneme na Maltě (3 %) či Maďarsku (5 %), nejvyšší naopak ve Finsku (27 %), Švédsku (25 %) či Francii (22 %). Česká republika se nachází s 16 % uprostřed pomyslného žebříčku.
Přestože se mohou zdát tato čísla poměrně nízká, v porovnání se zbytkem světa je na tom Evropa vysoce nadprůměrně. Například v Indii nalezneme ve vedení firem 5 % žen, v Japonsku dokonce pouze jedno procento. Vůbec nejhorší situace je pak v islámských zemích.
Podle Vladimíra Špidly lze efektivní emancipaci žen brát za jednu z klíčových konkurenčních výhod Evropy. Řada ekonomických studií totiž ukazuje, že společnosti, které mají významný podíl žen ve svých vedoucích orgánech, mají výrazně lepší ekonomické výsledky, a to o 15 – 30 %. Podle Špidly jde navíc především o samotnou rovnost, která je jednou z klíčových evropských hodnot. „Jdeme-li cestou nerovnosti, islamizujeme Evropu,“ řekl bývalý premiér.
Nejviditelnějším krokem Evropské unie byl návrh směrnice z listopadu minulého roku, který by měl zajistit rovnější zastoupení žen a mužů v nevýkonných pozicích správních a dozorčích rad velkých firem kotovaných na burze. Ten před měsícem schválil Evropský parlament a nyní čeká na vyjádření Rady, tedy členských států.
Na účet návrhu směrnice však v České republice i dalších zemích zaznívá zatím spíše kritika. Podle Špidly je však nutné rozlišit mezi pozitivní diskriminací a takzvaným afirmativním (podpůrným) opatřením, kterým by měla být i zmíněná směrnice.
„V dostihu se váží žokej, aby každý kůň nesl stejnou váhu. Afirmativní opatření nezvýhodňuje koně, nýbrž mu odebere váhu, která je nespravedlivá,“ vysvětluje na konkrétním příkladu a dodává, že samoregulační metody vykazují v Evropě úspěšnost pouhých 0,6 %.
Jak uvedla Lenka Formánková z oddělení Gender a sociologie Sociologického ústavu Akademie věd, lze však mnohé změny udělat i na úrovni české legislativy. Základním krokem by podle ní měla být větší ochrana zaměstnanců a zaměstnankyň pracujících na částečný úvazek nebo z domova, a to ideálně formou speciálního zákona.
„Další možností je snažit se o specifickou ochranu osob pracujících na zkrácený úvazek v rámci kolektivního vyjednávání, kdy by v určitém oboru či podniku byly vyjednány jako přídavek ke pracovní smlouvě specifické podmínky pro lidi pracující na zkrácený úvazek,“ uvedla a dodala, že tam by bylo explicitně zdůrazněno, že tyto osoby mají nárok na stejné podmínky i na žádost o snížení či zvýšení pracovních hodin.
Důležité jsou podle Formánkové také pobídky pro zaměstnavatele týkající se například sociálního či zdravotního pojištění, či možnost kombinovat dávky v nezaměstnanosti s prací na částečný úvazek.
Souhlasíte s názory Vladimíra Špidly?
Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.
