Problematikou takzvané nehlášené práce se zabýval 6. výroční seminář Evropské sítě pracovního práva (ELLN) ve Frankfurtu nad Mohanem. Za odbory se semináře zúčastnil JUDr. Vít Samek, vedoucí právního a sociálně ekonomického oddělení ČMKOS. Informoval o tom portál Esondy.cz.
Profesor Colin Williams z britské Sheffield University v úvodu charakterizoval nehlášenou práci jako jakoukoliv placenou pracovní činnost, která je v souladu se zákonem, pokud jde o její povahu (tj. nejde o trestnou činnost), ale není ohlášena státním orgánům. Nikdo dnes neví, jak velký rozměr má nehlášená ekonomika – odhady se pohybují od 2 do 38 % (pod 8 % se vyskytuje v Rakousku a naopak nejvíce v Bulharsku, kde činí 38 %; Česko vykazuje 16 %).
Účast v nehlášené či nikoliv plně hlášené práci se různí v evropských regionech. Nejméně se vyskytuje v západoevropských zemích, mnohem více ve střední a východní Evropě. Zhruba 5 % zaměstnanců dostává vedle ohlášené mzdy také mzdu na ruku (v obálce), její výše přitom činí v průměru až 43 % celé mzdy.
Ne vždy je nehlášená práce ze strany veřejnosti hodnocena jako negativní společenský jev. Někdy je vnímána jako reálná možnost z pohledu racionálně se chovajícího ekonomického subjektu, jindy jako ekonomická nezbytnost umožňující přežití podniku, popřípadě jako charakteristická tendence neokapitalismu (neoliberalismu).
Profesorka Sonia McKay z Londýnské metropolitní univerzity zdůraznila, že nehlášená práce se na nadnárodní úrovni nejvíce vyskytuje v podobě neformálního vysílání zaměstnanců mezi členskými zeměmi, zaměstnávání imigrantů ze třetích zemí bez pracovního povolení v neformální ekonomice a v neformální přeshraniční práci. Odhaduje se, že v současné době se pohybuje v zemích Evropské unie mezi 1,5 až 3,8 milionu neevidovaných imigrantů. Obecné trendy favorizují dočasnou, popřípadě „pendlerskou“ pracovní migraci.
Ukazuje se, že nehlášená práce má těsnou souvislost s úspornými opatřeními realizovanými v reakci na krizi. Největší dilema problému nehlášené práce tak vyvolává skutečnost, že v době krize obě smluvní strany, tedy jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, souhlasí s prekérní prací, aby se vyhnuli nákladům souvisejícím s plnými odvody daní a sociálního pojistného. I když je zřejmé, že tím poškozují zaměstnance, např. na jeho budoucích penzijních právech, příliš se tím nezabývají. Práce za mzdu v tu chvíli dostává přednost. Například lotyšská společnost ve veřejném průzkumu přiznává masivní podporu práci v šedé ekonomice.
Profesor Edoardo Ales z italské University Cassino uvedl, že nehlášená práce představuje případ porušování ohlašovacích povinností, které mají smysl z hlediska fungování trhu práce, sociálního zabezpečení i férové hospodářské soutěže.
Porušení povinností v souvislosti s nehlášenou prací jsou především trojího druhu: absence registrace, popř. ohlášení, částečné ohlášení (šedá práce, nedostatečně, tj. podhodnoceně nahlášená práce či „obálková“ práce) a konečně nahlášení práce jako samostatné výdělečné činnosti v situaci, kdy se jedná o závislou práci (tj. skrytá práce, nesprávně ohlášená práce, švarcsystém atd.).
Je proto zapotřebí hledat cesty jak převést nehlášenou práci do formální ekonomiky a nehledat v této formě levnější a snazší alternativu k pracovnímu poměru, který musí zůstat hlavní a základní formou výkonu závislé placené práce.
Je zapotřebí rozvinout mezinárodní spolupráci k potírání nehlášené práce a využít k tomu možností Mezinárodní organizace práce (MOP), která se zabývá analýzou pojmu neformální ekonomiky, jež je poněkud širší v porovnání s pojmem nehlášené práce. Je na místě se zabývat otázkou, zda existuje společný zájem Evropské unie a MOP ve vztahu k nehlášené práci – zdá se, že by jím mohl být zájem na převodu vztahů v tzv. neformální ekonomice do formální ekonomiky.
Ministři práce zemí EU předběžně schválili přísnější pravidla pro zaměstnávání levných dočasných pracovních sil z východoevropských zemí EU a odjinud. Vyhověli tím požadavkům odborů a zemí, jako je Francie, proti naopak byly některé východoevropské země, například Maďarsko.
Každý rok přesouvají zaměstnavatelé z EU mezi jednotlivými zeměmi miliony pracovníků. Týká se to hlavně stavebnictví, zemědělství, pohostinství a dopravy. Podle údajů francouzské vlády se počet takových pracovníků jen ve Francii letos zvýšil o čtvrtinu procent na více než 200 tisíc osob.
„Odbory a některé země si stěžují, že nynější unijní legislativa dává firmám možnost přesouvat levné zaměstnance sezonně z jedné země EU do druhé. To podle odborů bere práci domácím. Návrh na zpřísnění donutí firmy k většímu papírování ve snaze dokázat, že dočasné kontakty se zahraničními pracovníky jsou uzavřeny v dobré víře. Konečnou dohodu v této věci by měly nyní dojednat země EU a Evropský parlament,“ řekl na závěr Vít Samek z ČMKOS.
Jak je podle vás možné zabránit nehlášené práci?
Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.
