Zaměstnavatel musí zajistit, aby pracoviště byla prostorově a konstrukčně uspořádána a vybavena tak, aby pracovní podmínky pro zaměstnance z hlediska BOZP při práci odpovídaly bezpečnostním a hygienickým požadavkům na pracovní prostředí a pracoviště. Uvedl to server Esondy.cz.
Mimo jiné musí zajistit, aby pracoviště byla osvětlena, pokud možno denním světlem a měla stanovené mikroklimatické podmínky, zejména pokud jde o objem vzduchu, větrání, vlhkost, teplotu a zásobování vodou.
Stanovené mikroklimatické podmínky je nutno chápat jako podmínky, které se opírají o hygienické limity teplot na pracovišti vztažené na druh vykonávané práce. Teplota na pracovištích by neměla překročit 28 °C. Krátkodobě může být však překročena v mimořádně teplých dnech (za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C) v budovách s přirozeným větráním. Stanovení dlouhodobě a krátkodobě únosné tepelné zátěže zaměstnance zásadně závisí na druhu vykonávané práce a také na oděvu, v kterém práci vykonává.
Při vysokých letních teplotách lze upravit eventuelně zkrátit zaměstnancům pracovní dobu. To vyplývá ze zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, v případě, že jsou překročeny ve vnitřním prostředí únosné teplotní limity, stanovené citovaným nařízením vlády.
V praxi jsou určitým problémem klimatizovaná pracoviště. Není vhodné, aby klimatizace při venkovních podmínkách kolem 30 stupňů udržovala vnitřní teplotu třeba na 22 °C. Je to velký rozdíl mezi nitřní a venkovní teplotou a organismus má problémy se rychle vyrovnávat s těmito teplotními rozdíly při přechodech zvenku dovnitř a naopak. Rozdíl obou teplot by neměl překročit 5, maximálně 6 stupňů.
Posouzení mikroklimatických podmínek na pracovišti musí provést sám zaměstnavatel, resp. jeho osoba odborně způsobilá v prevenci rizik, neboť podle zákoníku práce platí obecná zásada, že za bezpečnost a ochranu zdraví při práci odpovídá zásadně zaměstnavatel a že zaměstnavatel je povinen v rámci prevence rizik soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovní prostředí a pracovních podmínek a zjišťovat jejich příčiny a zdroje.
V případě, že mikroklimatické podmínky jsou nevyhovující, musí zaměstnavatel přijmout vhodná opatření, např. zkrátit pracovní dobu apod. teplota na pracovišti se měří jakýmkoli běžným teploměrem – rtuťovým, digitálním apod., vždy ve stínu a v době od 10 do 17 hodin ve výšce břicha zaměstnance.
Ve zvláště rizikových profesích poskytuje zaměstnavatel zaměstnancům ochranné nápoje. Povinnost poskytnout ochranný nápoj počíná u prací, při nichž je energetický výdej vyšší než 106 W.m -2 a teplota přesahuje 26 stupňů, například se jedná o ruční svařování, strojové vrtání, práci dělníka v ocelárně, valcíře hutních materiálů, tažení nebo tlačení lehkých vozíků, obecně zaměstnanci v horkých provozech.
Dále se ochranný nápoj poskytuje:
■ je-li měřením doloženo, že při dané práci dochází u zaměstnance ke ztrátě tekutin potem a dýcháním vyšší než 1,25 litru,
■ při trvalé práci v zátěži teplem zařazené podle zákona o ochraně veřejného zdraví do kategorie čtvrté.
V ostatních případech, například při práci v kanceláři, při výkonu fyzicky nenáročné práce, vzniká podle citovaného nařízení vlády nárok na poskytnutí ochranného nápoje v případě, že teplota vzduchu na pracovišti překročí 34 stupňů. Jako ochranný nápoj se v tomto případě poskytuje balená minerální voda slabě mineralizovaná, balená pramenitá voda nebo balená kojenecká voda splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných balených vod – tedy i voda pitná.
Dbá váš zaměstnavatel v horkém počasí o pitný režim na pracovišti?
Řekněte nám o tom pod tímto článkem nebo na Facebooku.
