Rozhovor s Alešem Adamusem, ředitelem Střední odborné školy Třineckých železáren

„Největší problém českého vzdělávání vidím ve špatně nastaveném oborovém systému, který není dostatečně řízený podle skutečné potřeby našeho průmyslu respektive konkrétní potřeby trhu práce v daných krajích. Stát by měl vytvářet stejné podmínky soukromým i státním školám, které cíleně připravují mladé lidi pro trh práce a negenerují na trhu těžko uplatnitelné absolventy", říká Aleš Adamus.

Jak Třinecké železárny dospěly k rozhodnutí převzít školu zpět od kraje a stát se opět jejím zřizovatelem?
Jednoznačně k tomu vedla potřeba hutní firmy zajistit si dostatek kvalifikované pracovní síly pro tradiční, ale i nově se rozvíjející průmyslové obory. Díky tomu firma získala možnost bezprostředně se podílet na přípravě budoucích zaměstnanců a ve větší míře ovlivňovat tvorbu školních vzdělávacích programů tak, aby budoucí zaměstnanci byli na výkon povolání náležitě připraveni podle potřeb jednotlivých provozů hutě.

Jaký je zájem o studium technických oborů v poněkud specifickém regionu Třinecka?
I přes nepříznivý demografický vývoj se daří zvyšovat zájem mladé generace a rodičů o obory potřebné pro Třinecké železárny a region a navyšovat postupně počty žáků v technických oborech i v jednotlivých třídách.

Kde vidíte nedostatky současných studentů?
Nedostatky jsou stejné, jako měla každá předcházející generace. Výukové metody je třeba přizpůsobovat současným trendům a motivovat žáky k učení tak, aby je problematika zaujala.

Kolik absolventů najde následně uplatnění ve firmě a v jakých oborech nejčastěji?
Většina žáků v technických oborech má možnost nastoupit v rámci společností skupiny Třinecké železárny – Moravia Steel, a to zhruba 70 % absolventů školy, z níž ročně vychází 130 až 150 žáků. Každoročně tyto firmy potřebují zhruba 250 až 400 zaměstnanců napříč obory, a to není málo, takže firma hledá i na trhu práce. V současné době jsou největší požadavky na slévače, hutníky, obráběče kovů, zámečníky a elektrikáře.

Čím jsou absolventi vaší školy motivování, aby po dokončení školy zvolili jako své působiště právě Třinecké železárny?
Motivací pro ně může být hlavně jistota zaměstnání v perspektivní firmě, možnost získat benefity, odměny v závislosti na hospodářských výsledcích a v neposlední řadě možnost kariérního růstu.

Co plánujete v oblasti podpory technického školství podnikat v nejbližší době?
V loňském školním roce jsme naše žáky začali odměňovat diferencovaně podle skutečně odvedené práce na jednotlivých pracovištích. Letos jsme zahájili pilotní kreditní systém hodnocení žáků na odborném výcviku i v teoretickém vyučování. Pro žáky sedmých tříd základních škol v regionu pořádáme celoroční soutěž „MŮJ WERK", kde je zábavnou formou seznamujeme s výrobním programem i významem Třineckých železáren pro region. Pro 8. třídy škola pořádá takzvané „Řemeslné hry junior", kde je rovněž zábavnou formou seznamujeme s nabízenými obory na Střední odborné škole Třineckých železáren. Technické obory popularizujeme formou dnů otevřených dveří na škole i v huti a pořádáme Řemeslné hry, na které přijíždí žáci základních škol z celého regionu.

Jak hodnotíte systém vzdělávání v ČR z pohledu zajištění dostatečně kvalifikované pracovní síly pro firmy?
Největší problém vidím ve špatně nastaveném oborovém systému, který není dostatečně řízený podle skutečné potřeby našeho průmyslu respektive konkrétní potřeby trhu práce v daných krajích. Stát by měl vytvářet stejné podmínky soukromým i státním školám, které cíleně připravují mladé lidi pro trh práce a negenerují na trhu těžko uplatnitelné absolventy.

-lhe-

Přidat komentář

Obnovit

Odeslat

Zrušit