Děti ve firemní školce Frolíkova Linetu si hrají s legem a chodí na exkurze do provozu. Ředitelka školky je přesvědčena, že k technice musí děti přičichnout už jako malé, na střední škole je podle ní pozdě. Technická školka Pramínek funguje pátým rokem také v Brně, děti se tam učí stavět "mosty". Článek zveřejnil portál Ihned.cz
Dvě vysoké barevné věže spojuje důmyslný most. Není divu, že stavbu všichni obdivují. A její autor se právem dme pýchou. Daníkovi ještě není ani pět let, ale s legem umí zázraky, že i paní učitelky mrkají. Děvčata zase válí s víčky. "Tři modré vršky od PET lahve a dva zelené je dohromady pět vršků," s přehledem počítá pětiletá Anička.
Jindy místo plastových uzávěrů poslouží obrázky zvířátek. Až tyhle děti přijdou do školy, bude už pro ně základ matematického myšlení zcela přirozený. Trénování matematiky a manuální zručnosti nejsou ale jedinými zvláštnostmi Linetky, mateřské školy v Želevčicích u Slaného.
"Firemní školka vznikla v roce 2009 přímo v prostorách společnosti Linet vlastně z nouze," vysvětluje její ředitelka Jana Řeháková. Firma se neúspěšně pokoušela předem domluvit místa pro děti svých zaměstnanců v místních mateřinkách. A tak padlo rozhodnutí vybudovat firemní školku přímo v objektu.
"Děti vidí prosklenými ochozy přímo do firmy. Vědí, že tam pracují jejich rodiče. A často chodí do provozů na exkurze," objasňuje Jana Řeháková. Zatímco mnozí jiní kluci chtějí dělat popeláře nebo řidiče autobusu, děti z Linetky by nejraději pracovaly na jeřábu nebo u řezacího laseru.
Než se vypraví na návštěvu do provozu, učitelka s nimi vždy probere, proč musí mít tentokrát na sobě ochrannou obuv nebo přilby, co se na daném pracovišti konkrétně dělá a proč je to důležité. No a jednou Vojta, jindy Adélka jsou za hrdiny, protože máma umí nakreslit, jak budou vypadat postele, táta dokáže postelový rám smontovat za pár minut.
"Do našich provozů se děti přivádějí dobře, je tu čisto, že by se tu mohlo jíst z podlahy. A věřili byste, že se dospělí taky rádi před tou drobotinou blýsknou?" říká servisní specialista firmy Linet Jiří Kalous.
Dnes raději boty bez tkaniček
Kapacita školky je jednačtyřicet dětí, na něž dohlíží celkem šest učitelek. Je to neobvykle vysoký počet, který ovšem zaručuje kvalitu zdejší výuky hrou. Zhruba ze dvou třetin Linetku zaplňují děti zaměstnanců firmy, ostatní jsou z blízkého okolí. Školka totiž bere i "mrňata", kterým ještě nejsou tři roky.
Takových zařízení je málo. Její zaměření na technickou výchovu a matematiku je logické. Společnost Linet se zhruba pěti sty zaměstnanci vyrábí speciální nemocniční lůžka, která také sama vyvíjí.
Vedení fabriky dobře ví, jak těžké je sehnat a udržet si kvalitní, technicky vzdělané zaměstnance. Nejenže těm svým nabízí zajímavé benefity, včetně finančně zvýhodněných míst ve školce, ale zároveň si ve vlastní mateřince, s troškou nadsázky, už vychovává novou generaci pracovníků firmy.
"Když mají děti možnost učit se hrou, baví je to," je přesvědčena ředitelka Řeháková. S malými dětmi pracuje už 28 let a může tedy srovnávat. Manuální zručnost dětí podle ní klesá. "Když jsem začínala, děti v mateřské školce si běžně uměly zapnout knoflíky a taky zavázat tkaničky. Teď, aby je to nemuseli učit, jim rodiče raději koupí boty na suchý zip," konstatuje a dodává, že dnešní drobotina zase ovládá telefony a počítače. "Pokud ale chceme mít více technicky vzdělaných lidí, více šikovných řemeslníků, musíme v dětech vztah k technice pěstovat už od útlého věku. Na střední škole je pozdě," dodává.
V Rádle dávají přednost Merkuru
Linetka není jediným zařízením v Česku, kde se snaží probudit v dětech zájem o techniku s využitím stavebnic. Osvědčily se například i na základní škole v Rádle, kde si zamilovali Merkur.
"U nás používáme spíše Lego. Pro malinké děti je Merkur ještě příliš složitý, jsou tam malinké šroubky. Za dvacet minut, co jsou děti schopny se soustředit, toho moc nesmontují," vysvětluje Jana Řeháková.
Zato Miroslav Hradecký, ředitel rádlovské základní školy, nedá na Merkur dopustit. "Ta stavebnice opravdu dokáže simulovat, jak to v provozech chodí. Napřed si musíte naplánovat, co postavíte, potřebujete si připravit materiál, máte na to nějaký čas," vysvětluje. Zavést práci se stavebnicemi do školy nebylo prý vůbec jednoduché a nestačilo jen sehnat peníze na jejich nákup.
"Dnes se všude organizují dramatická výchova, pěvecká výchova, kroužky zdravé výchovy. Práce se stavebnicemi je složitější, vyžaduje přípravu. Už jen vymyslet systém, aby stavebnice byla po jednom použití zase v pořádku připravena pro další skupinu, bylo náročné," líčí těžkosti Miroslav Hradecký. Podle něj je práce se stavebnicemi přesně to, co rozvíjí dětskou technickou představivost i tak potřebnou manuální zručnost.
Za pravdu mu dává například ředitel Středního odborného učiliště elektrotechnického v Plzni Jaroslav Černý. "Některé děti u nás poprvé drží v ruce kladívko," povzdechne si s tím, že je to důsledek panelákového života. Aby se situace alespoň v blízkém okolí vylepšila, organizuje učiliště pro okolní základní školy technické kroužky v oborech elektro, dřevo a kovo.
Stavebnice pro žáky základních i středních škol, dokonce robotické, mají v zásobě též ve speciálním kariérovém centru v Sezimově Ústí. Tady vypomohly evropské dotace. "Pracujeme s dětmi z mateřských, základních i středních škol," líčí Tomáš Vančura, zástupce ředitele střední odborné školy v Sezimově Ústí a iniciátor založení kariérového centra.
Podobnou zkušenost udělali i v Brně, kde už pátým rokem běží projekt Technické školky. Z mateřinky se rozšířil i na základní školu a původní očekávání, že bude bavit hlavně kluky, se nenaplnilo. I děvčata ze školy a školky Pramínek se s vervou pustila do stavby mostů, které napřed okoukla na svých vycházkách a poté ještě malovala. A nakonec také testovala, zda mostní konstrukce, které vyrobila ze speciální dřevěné stavebnice, udrží projíždějící autíčko.
Ministerstvo slibuje pomoc
Už v příštím roce by přitom podobných pomůcek pro technické vzdělávání na českých mateřských i základních školách mohlo výrazně přibýt. "Na podporu technického vzdělávání, například na nákup osvědčených stavebnic, ministerstvo školství pro rok 2015 uvolní 25 milionů korun," slibuje náměstek ministra školství a tělovýchovy Jaroslav Fidrmuc.
Zvídavosti svých malých svěřenců využívá také učitelka z prvního stupně ZŠ Vratislavova v Praze Sandra Holáková. I když na svůj projekt netradiční výuky nedostala odnikud žádné peníze, poradila si a její nápad funguje. "V první třídě jsme zavedli Křeslo pro hosta, do kterého usedali rodiče, aby v hodinách dětem četli ze svých oblíbených knížek. Většinou si pak povídali. A dostali se i ke své práci," vypráví Holáková.
Diskutovat s rodiči o různých profesích děti oslovilo a logickým pokračováním pak byly návštěvy na zajímavých pracovištích rodičů, třeba v knihařské dílně nebo restauraci.
"Pro děti je důležité zapojit emoce," je přesvědčena Holáková. Letos pro druháky vymyslela projekt Cesta kolem světa, kterým chce žáčkům přiblížit rozvoj globálního světa, přivést jim svět do školy. Aktuální tematickou spojnicí mezi předměty je čokoláda. Děti postupně probírají, jak se pochoutka dostane až k nim, od trhání bobů někde v Ghaně přes jejich zpracování, distribuci, prodej v obchodě.
"Volala mi nedávno jedna maminka, aby mi řekla, že teď jí konečně dcera vysvětlila, co znamená značka Fair Trade. S dcerou se domluvily, že teď už budou kupovat čokoládu jen s tímto označením," je Sandra Holáková právem pyšná na to, jak dokázala správným směrem ovlivnit myšlení svých žáčků.
Pomohlo by vám, kdyby vaše firma zavedla firemní školku?
Řekněte nám svůj názor pod tímto článkem nebo na Facebooku.
-lhe-
