JUDr. Antonín Havlík, Ph.D., specialista pro pracovní právo v České pojišťovně a.s., se vyjádřil k problematice nové právní úpravy pracovnělékařských služeb.
Česká pojišťovna a.s. je standardní velkou korporací. Disponuje proto dostatkem odborných kapacit, aby byla schopna vypořádat se s jakoukoli právní úpravou - i nerozumnou. Pojišťovnictví je podnikání postavené na vysoce kvalifikovaných „kancelářských" činnostech s naprostou převahou prací kvalifikovaných v souladu s § 3 odst. 1 písm. a) vyhl. 432/2003 Sb. v platném znění v kategorii první (jde o práce, cituji: „ ... při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví...").
Dle předchozí právní úpravy byla pracovnělékařská služba (původně závodní preventivní péče) v naší společnosti zajišťována celorepublikovou sítí často drobných zdravotnických zařízení a i individuálních lékařů. Systém byl vyhovující. Nová právní úprava kladoucí na lékaře podstatně vyšší nároky na právní kvalifikaci nezbytnou k řádnému administrování agendy, bylo nezbytné dosavadní praxi opustit a sjednat pracovnělékařskou službu prostřednictvím velkého dodavatele. Ten jediný je schopen svým lékařům poskytnout příslušný právní servis. Změna samozřejmě vedla k zvýšení zátěže zaměstnavatele.
De lege ferenda1 považuji za účelné redukovat detailnost právní úpravy a ponechat na lékařích samých, aby s přihlédnutím ke konkrétním provozním podmínkám u zaměstnavatele rozhodli o způsobu a rozsahu zkoumání nezbytného pro posudkový závěr (od zvolené dokumentace až po přiměřenou časovou dotaci).
Blíže k pracovnělékařským prohlídkám zaměstnanců – klíčový problém
Pro spontánní akceptaci právní regulace (která je nezbytná pro její důslednou aplikaci) je nezbytné, aby stanovená pravidla byla přiměřená účelu právní úpravy.
Hlavním účelem pracovnělékařské prohlídky je posouzení zdravotních důsledků specifické pracovní zátěže zaměstnanců (převyšující běžnou vitální zátěž), jíž je vystavena osoba jinak považovaná dle běžných posudkových kritérií za zdravotně způsobilou. To znamená, že na základě pracovnělékařského posudku může být obecně zdravotně způsobilá osoba shledána nezpůsobilou (příp. částečně způsobilou - s podmínkou) pro konkrétní práce u konkrétního zaměstnavatele. To vše proto, že zdravotní zátěž konkrétní práce klade vyšší zdravotní nároky, než běžná zátěž vitální. Pokud tedy je povinnostmi zatěžován zaměstnavatel, na jehož pracovištích je zjevně vykonávána takováto práce, je právní úprava považována za přiměřenou a je zaměstnanci spontánně akceptovanou. Současná právní úprava však předepisuje zcela zbytečně rutinní pracovnělékařské vstupní a periodické zdravotní prohlídky i na pracovištích, na nichž se nepředpokládají specifické pracovní zátěže – tj. v kategorii první dle výše citovaného právního předpisu. Taková právní povinnost je vnímána jako nadbytečná a šikanózní a plnění musí být u zaměstnanců vynucována (není plněno spontánně).
Věcně související, byť samostatnou věci, je i zcela nadbytečná frekvence rutinních prohlídek pracoviště (pro tyto práce v kategorii jedna) 1 x za dva roky. Nejedná-li se o specifické provozy nebo o probíhající stavení nebo technologické změny, nedochází v krátkém časovém období ke změnám rozsahu zdravotních vlivů na zaměstnance – prohlídky 1 x za cca 5 - 7 let by de lege ferenda v běžných případech byly dostatečné.
De lege ferenda považuji proto za nezbytné, při výkonu prací v kategorii první dle § 3 odst. 1 písm. a) vyhl. 432/2003 Sb. v platném znění vycházet z předpokladu, že zdravotně způsobilý zaměstnanec, dle obecných medicinských kritérií, je zároveň způsobilý konat i tyto práce (neboť specifická pracovní zátěž nepřevyšuje zátěž vitální), a to až do okamžiku, než vznikne důvodná pochybnost (vyvratitelná domněnka). Teprve v této situaci se stane příslušná pracovnělékařská prohlídka účelná. Zdůrazňuji, že tímto není zpochybňován institut pracovnělékařské péče jako takový (je obvykle podsouváno), ale jde pouze o diskusi nad optimálním způsobem jeho legislativního řešení, a to v zájmu zaměstnanců a zaměstnavatelů.
Právní úprava tímto směrem by de lega ferenda znamenala zvýšení kvality právní úpravy a podpořila spontánní plnění povinností zaměstnanci.
JUDr. Antonín Havlík, Ph.D.
1 z hlediska připravované právní úpravy
Úvaha o tom, jaké by právo mělo být, co z hlediska uvažujícího subjektu by mělo či nemělo být upraveno. De lege ferenda označuje námět pro přípravu nové právní úpravy, diskusi o její potřebnosti a smyslu, popřípadě kritiku navrhovaných osnov koncipovaných či renovovaných zákonů.
