Nové technologie, digitalizace výroby i její další automatizace mohou zvýšit produktivitu. Předpokladem ale je, že firmy budou mít k dispozici dostatek kvalifikovaných lidí schopných nové technologie zprovoznit, využívat, servisovat a vyvíjet. Technické znalosti musí být doplněny dalšími kompetencemi, dovednosti a mezioborovými přesahy. Pro to vše je nezbytná intenzivní spolupráce státu, škol se zaměstnavateli i zaměstnanci, tak aby se nové dovednosti lidí dostávaly do reálného provozu v co nejkratší době. Jakým způsobem to nejlépe zajistit?
Podle OECD Emloyment Outlook 2016 má Česko spolu se Slovenskem nejvíce pracovních míst ohrožených změnami souvisejícími s Průmyslem 4.0. Během velmi krátké doby se může stát, že se současný všeobecný nedostatek pracovních sil přemění na vysokou strukturální nezaměstnanost. Nové technologie mohou vytvářet i mnoho nových pracovních míst. Nová práce ovšem vznikne pouze tam, kde je dostatek kvalifikovaných lidí schopných nové technologie zprovoznit, využívat, servisovat případně vyvíjet.
Slaďování nabídky a poptávky na trhu práce se musí odpoutat od zpětného hašení požárů a zaměřit se na výhled vpřed – na nové dovednosti, které bude trh práce potřebovat během příštích 2-5 let. Tyto dovednosti je třeba identifikovat, pojmenovat, přiřadit správným povoláním a kvalifikacím. Dále je třeba nastavit mechanismy, aby vzdělávací systém tyto dovednosti začal vyučovat. A to ne až za několik let, ale nejlépe okamžitě - ve školách během 1-2 let, v dalším vzdělávání včetně rekvalifikací během jednoho roku.
Je třeba významně proměnit počáteční vzdělávání. Definici „všeobecné části vzdělávání“ a průřezových témat výuky je třeba významně změnit. Méně memorování a více chápání souvislostí, méně gramatiky a více komunikace, více informací o fungování digitálního světa do humanitních oborů a více etiky a právních souvislostí do oborů technických. V odborném vzdělávání je třeba klást důraz na funkční kompetence a schopnost využívat nejmodernější technologie. Obojí nebude možné bez intenzivní spolupráce škol se zaměstnavateli – zaváděním prvků duálního systému.
Dokument vznikl v rámci aktivity „Opatření ke slaďování nabídky a poptávky na současném trhu práce s využitím stávajících a inovovaných nástrojů politiky zaměstnanosti“ - §320 a) zákoníku práce.
Možnosti spolupráce zaměstnavatelů a státu na slaďování nabídky a poptávky na trhu práce
Na čem je možno stavět
Národní síť sektorových rad (SR) – odborný a reprezentativní partner pro veřejnou správu a vzdělávací sféru v budování systému celoživotního učení v ČR. Sektorové rady zřizují Svaz průmyslu a dopravy ČR a Hospodářská komora ČR ve spolupráci s Agrární komorou ČR a Svazem podnikatelů ve stavebnictví ČR. Síť je budována a rozvíjena od roku 2005. V současnosti čítá 29 sektorových rad, které sdružují přes 350 odborníků nominovaných nejvýznamnějšími zaměstnavateli, cechy a profesními sdruženími. Dalších přes 1500 expertů z praxe síť zapojuje do práce v rámci pracovních skupin.
Centrální databáze kompetencí (CDK) – díky promyšlenému konceptu již dnes disponuje ČR strukturovanou databází dovedností, kterou využívají národní soustavy povolání a kvalifikací. Obsahuje jak měkké kompetence, tak téměř 19.000 konkrétních odborných dovedností ze všech oblastí práce. Databázi spravuje MPSV a využívá MŠMT.
Národní soustava povolání (NSP) a národní soustava kvalifikací (NSK) – robustní, legislativně zakotvené a flexibilní systémy, schopné popisovat a prezentovat aktuální požadavky trhu práce. Systémy jsou provázány prostřednictvím CDK. Díky propojení akreditačního procesu rekvalifikací a NSK již dnes ovlivňují obsah a kvalitu dalšího vzdělávání. NSP spravuje a rozvíjí MPSV prostřednictvím Fondu dalšího vzdělávání, NSK spravuje a rozvíjí MŠMT prostřednictvím Národního ústavu pro vzdělávání. V tuto chvíli není ovšem systémově vyřešeno zapojení zaměstnavatelů do rozvoje obou soustav. V předchozích obdobích tuto činnost úspěšně zajišťovaly sektorové rady.
Kvantitativní předvídání změn profesní struktury
Česká republika potřebuje vybudovat a soustavně rozvíjet predikční systém, který bude s předstihem upozorňovat na přicházející změny profesní struktury. Současnou a budoucí strukturu zaměstnanosti musí dávat do vztahu ke struktuře absolventů jednotlivých oborů škol i absolventů rekvalifikací. Protože mnoho rozhodovacích procesů probíhá na úrovni krajů, musí být prognózy k dispozici i na úrovni krajů. Předpokládané změny by měly být na úrovni regionů verifikovány komunikací s místními zaměstnavateli. Připravovaný projekt KOMPAS (MPSV) podle dostupných informací bude tyto potřeby naplňovat. Využití výstupů predikčního systému je třeba zaměřit do těchto oblastí:
- Kariérové poradenství: Nedostatek absolventů technických a přírodovědných oborů není účelné řešit „optimalizací oborové struktury“. Daleko účelnější je na číslech prokázat, ve kterých oborech čeká dlouhodobá a dobře placená perspektiva. Pak je třeba aktivita zaměstnavatelů v regionech, kteří děti přesvědčí o zábavnosti techniky a atraktivitě této práce.
- Struktura rekvalifikací: Dlouhodobé rekvalifikace (viz dále) by neměly reagovat pouze na aktuální poptávku, ale musí zohledňovat i dlouhodobější trendy. Kariérové poradenství pro uchazeče o zaměstnání by se mělo soustředit na identifikaci talentů pro nejpotřebnější kvalifikace v daném regionu a nabízet jim i dlouhodobé rekvalifikační programy.
- Preventivní opatření u ohrožených profesí: Projekt KOMPAS bude poskytovat i informace, které profese v jednotlivých regionech představují největší společenské riziko – např. kde hrozí hromadné propouštění. Zde by měl Úřad práce ve spolupráci se zaměstnavateli a odbory připravovat preventivní programy, především rekvalifikovat ohrožené zaměstnance na perspektivní profese nebo dovednosti ještě v době, kdy práci mají.
Budoucí dovednosti a navazující změny ve vzdělávací soustavě
Představujeme návrh, založený na spolupráci státu se zaměstnavateli, reprezentovanými národní sítí sektorových rad. Návrh předpokládá fungování již vybudovaných systémů NSP a NSK. Dále předpokládá existenci predikčního systému identifikujícího změny v profesní struktuře a rovněž oblasti, kde dojde ke změnám v požadovaných dovednostech (projekt KOMPAS a následně proces realizovaný analytickým pracovištěm MPSV).
Navrhujeme vytvořit další dva subsystémy:
- Dovednosti 4.0 – proces, ve kterém zaměstnavatelé spolu se zástupci akademické sféry, vědy a výzkumu budoucí dovednosti pojmenují, zařadí do Centrální databáze kompetencí (CDK) a přiřadí současným povoláním, kvalifikacím a oborům vzdělání, případně pojmenují povolání a obory nové.
- Kompetenční pyramidy – nástroj pro ovlivňování vzdělávací soustavy. Nestačí pouze identifikovat nové dovednosti. Je třeba vytvořit mechanismus, díky kterému se zajistí, aby tyto dovednosti měli absolventi příslušných oborů ideálně již během 1 až 2 let. Současně je třeba zvýšit důraz na průřezové a přenositelné kompetence (připravit absolventy na celoživotní učení). Uvedených cílů je možno dosáhnout rozčleněním požadovaných výsledků učení u jednotlivých oborů vzdělání do několika vrstev podle míry přenositelnosti. Kompetenční pyramidy jednotlivých oborů budou vznikat odbornou diskusí mezi zaměstnavatelskou sférou (sektorové rady) a vzdělavateli (NÚV a zástupci škol).
Na uvedené systémy by měl navazovat systém Rámcových vzdělávacích programů (RVP) a Školních vzdělávacích programů (ŠVP). NÚV by přitom ve spolupráci se zaměstnavateli ke každému RVP vytvořil nejméně jeden vzorový ŠVP. Ten by byl vždy členěn do vzdělávacích modulů a obsahoval maximum prvků duálního vzdělávání v duchu doporučení projektu POSPOLU. Školy si při změně RVP upraví ŠVP, nebo využijí vzorový.
Kompetenční pyramidy budou využitelné i pro vzdělávání dospělých, především pro rekvalifikace. Současný model krátkých (150-300 hodin) rekvalifikací, soutěžených na několik let dopředu, vůbec nezajišťuje pružné uspokojování potřeb trhu práce. Potřebujeme systém modulární (příprava k získání kvalifikace je rozdělena do několika modulů, uchazeč absolvuje jen ty moduly, které potřebuje), s maximálním podílem praxe u zaměstnavatele. Pro uchazeče z odlišných oborů, kteří budou absolvovat všechny moduly, může být pak rekvalifikační proces dlouhý (několik měsíců). Je třeba mimo jiné vyřešit jejich finanční motivaci.
Podrobněji o záměru Dovednosti 4.0
Na bázi sítě sektorových rad bude nastavena systémová spolupráce aplikační (zástupci zaměstnavatelů) a výzkumné sféry (zástupci VŠ, výzkumných pracovišť). Vytvoří se nástroj pro shromažďování a vymezení nových a budoucích kompetencí a profesí ve vybraných oborech. Primárně bude zaměřen na obory, kterých se aktuálně nejvíce dotýká 4. průmyslová revoluce (využijí se výstupy projektu KOMPAS). Projekt nastaví metodiku práce s budoucími kompetencemi a způsob jejich vhodného zapracování do stávajících soustav (Národní soustavy povolání, Národní soustavy kvalifikací, do kurikulárních dokumentů počátečního a dalšího vzdělávání). Forma prezentace bude využitelná i pro kariérové poradenství.
Podrobněji o záměru KOMPETENČNÍ PYRAMIDY
Ve spolupráci zaměstnavatelů a odborníků na vzdělávání vzniknou vícevrstvé kompetenční modely pro jednotlivé obory vzdělání. Nejvyšší vrstva popisuje současné a budoucí dovednosti pracovních pozic, pro které obor připravuje. Nižší patra pak představují vždy o stupeň obecnější (šířeji přenositelné) dovednosti a kompetence, které absolvent musí mít buď pro zvládnutí dovedností v nejvyšší vrstvě, nebo jako základ pro celoživotní učení v oboru. Dovednosti a kompetence z pohledu vzdělávání představují požadované výsledky učení.
 |
Nižší patra jsou stavěna univerzálně – například spodní 3 patra budou obsahovat dovednosti a kompetence společné všem absolventům maturitních technických oborů. Pokud tedy v rámci Dovedností 4.0 zjistíme, že všichni technici mají znát principy 3-D tisku, vloží se tento požadavek do 3. vrstvy. Díky databázovému řešení se takto přenese adresný požadavek na změnu všech odpovídajících RVP (v tomto případě do 48 RVP na maturitní úrovni současně).
Každý blok kompetenční pyramidy je pak podrobně vymezen prostřednictvím množiny kompetencí z CDK.
Celý dokument si můžete stáhnout ZDE.
-red-
