Budou se znovu proplácet první tři dny nemocenské? Vláda i odbory jsou pro. Zástupci firem ostře proti. Počet neschopenek podle nich znovu prudce naroste. Hrozí prý kolaps některých podniků. Jak systém nastavit, aby lidi nenutil nemoci přecházet a zároveň eliminoval simulanty? Zeptali jsme se místopředsedy ČMKOS Víta Samka a Jitky Hejdukové, ředitelky Zaměstnavatelské sekce Svazu průmyslu a dopravy ČR.
1. Proč zaměstnavatelé odmítají zrušení karenční doby? Jaké jsou hlavní důvody?
Jitka Hejduková: Hlavní problém karenční doby a důvod, proč SP ČR nesouhlasí s jejím zrušením, je ten, že na trhu práce je obrovský nedostatek lidí. Některé firmy musí kvůli vysoké nemocnosti dokonce snižovat výrobu a odmítat zakázky. Nejvíc se zrušení karenční doby brání firmy, které působí ve výrobě nebo v oblasti služeb. Výpadek konkrétního zaměstnance zejména ve výrobní sféře zpravidla není možné vykrýt jinak než zvýšeným pracovním zatížením jeho kolegů. Vedlejším důsledkem očekávaného opětovného výskytu zneužívání dočasné pracovní neschopnosti v případě zrušení karenční doby by tak bylo ještě vyšší zatížení ostatních zaměstnanců přesčasovou prací, prací ve dnech pracovního klidu či omezeními při čerpání dovolené. Pro firmy ve výrobě by jakýkoliv výpadek člověka znamenal obrovský problém.
Dalším důvodem je zásah do nastavených pravidel firemní sociální politiky. Řada firem nabízí alternativu ke karenční době formou speciálních benefičních programů na ochranu zaměstnanců. Jsou firmy, které proplácejí náhradu mzdy během prvních tří dnů nemocenské, některé firmy poskytují určitou částku plošně, platí např. třetí den, poskytují zaměstnancům tzv. sick days nebo umožňují práci z domova. Někdy paradoxně může znamenat zrušení karenční doby pro zaměstnance i zhoršení situace, protože např. u tzv. sick days dostává zaměstnanec 100% náhradu mzdy. Firmy mají benefity propočítané, nastavené na konkrétní podmínky ve firmě s ohledem na zaměření činnosti firmy, profesní strukturu zaměstnanců, procento pracovní neschopnosti, atd. Tato dobrovolně poskytovaná sociální ochrana by při zrušení karenční doby v podstatě ztratila smysl a snížila i roli sociálního dialogu.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že zvýšení nemocenské jsme podporovali, protože na rozdíl od neplacených prvých tří dnů nemoci, na které si zaměstnance navíc částečně i uspoří určitou rezervu – cca 4,5 dne tím, že neodvádí žádné pojistné na nemocenské pojištění, se už může při delší nemoci dostat do finančních potíží.
Proč odbory usilují o zrušení karenční doby? Jaké jsou hlavní důvody?
Vít Samek: Jde především o zdravotní a hygienické důvody. Karenční doba vede řadu zaměstnanců k přecházení nemocí, tím ohrožují, zejména v obdobích chřipkových onemocnění, nejen vlastní zdraví, ale i zdraví spoluzaměstnanců a prodlužují dobu léčení. To se projevuje jejich nižší pracovní výkonností a vede k trvalým škodám na zdraví, zejména poruchám imunitního systému, které se projevují i nižší odolností těchto zaměstnanců vůči běžným přenosným nemocem. Ve svém důsledku tak je postižen nejen zaměstnanec, ale i jeho zaměstnavatel.
2. Po zavedení karenční doby v roce 2008 došlo k rapidnímu snížení počtu pracovních neschopností. Jak si tento pokles vysvětlujete
Jitka Hejduková: Ano, je pravda, že došlo k poklesu pracovní neschopnosti (dnes cca kolem 2016 – 4,2%, první pololetí 2017 – 4,62%). Je to ovšem nejenom otázka zavedení karenční doby, ale i celkového poklesu výše nemocenské na 60% vyměřovacího základu. Svou roli možná sehrála i hrozba kontroly ze strany zaměstnavatele, zda zaměstnanec dodržuje režim nemocného a sankce za porušení nebo zavedení firemních benefitů, které motivují zaměstnance systém nezneužívat.
Vít Samek: Nic jiného nemohlo nastat. Když má zaměstnanec přijít o nemalou část příjmů, s nimiž v mnohdy napjatém rodinném či osobním rozpočtu počítal, snaží se této ztrátě vyhnout a jedná pak tak, jak jsem popsal v odpovědi na první otázku. Došlo tedy logicky k poklesu případů registrovaných pracovních neschopností, nikoliv však ke snížení nemocnosti. Nezapomínejte, že současně se zavedením karenční doby došlo i ke snížení výše vyplácené náhrady mzdy v době pracovní neschopnosti i následně vyplácené nemocenské. Řada zaměstnanců si takový finanční postih nemohla prostě dovolit a nezbylo jim, než se "nadopovat" prášky a jít pracovat bez ohledu na zdravotní důsledky pro sebe i pro okolí.
3. Máte zkušenosti, že by zaměstnanci zneužívali čerpání pracovního volna z důvodu nemoci?
Jitka Hejduková: Nemůžeme plošně říct, že Češi neoprávněně čerpají nemocenskou. Ale od řady firem máme informace, že k tomu občas dochází. Dnes není problém, aby si zaměstnanec nechal vystavit neschopenku od ošetřujícího lékaře zpětně. Nejde o četnost, ale o dopady a to nejenom na zaměstnavatele, kteří musí personálně pokrýt výrobní zakázku, zajistit služby, ale jak k tomu přijdou ostatní zaměstnanci, kteří se chovají korektně. Případy se těžko prokazují, ale zpravidla na malých městech, v obcích, kde se lidé více znají a sdělují si informace, se dá zjistit, že dotyčný zaměstnanec pracoval u někoho na stavbě, že odjel na „dovolenou“ v době jarních prázdnin.
Vít Samek: Tato tvrzení opakovaně používají ve všech diskuzích na téma karenční doby zaměstnavatelé a jejich zástupci a také někteří státní úředníci, kteří se na zavedení karenční doby podíleli. Zatím však toto tvrzení nikdo nedoložil relevantními fakty. Označit za počty případů zneužívání statistický rozdíl v počtu registrovaných případů pracovní neschopnosti před a po zavedení karenční doby, jak se s tím občas setkáváme, je nesmysl. Naše zkušenost je, že dnes si pracovní neschopenku berou již jen ti, kteří pro nemoc už do práce dojít opravdu nemohou.
4. V současné době existují 3 návrhy řešení karenční dobou? Jaký návrh pro Vás přijatelný a z jakého důvodu?
Jitka Hejduková: SP ČR zastává názor, že pokud by měly být první tři dny dočasné pracovní neschopnosti opět placené, tak z navržených variant by byla nejvhodnější varianta druhá, kdy výše náhrady za prvé tři dny je 30% vyměřovacího základu a doba, po kterou ji zaměstnavatel vyplácí je zkrácena ze 14 na 11 dní. Ještě jsme i u této varianty vyjednali alespoň minimální slevu na pojistném pro zaměstnavatele ve výši 0,2%. Tato varianta bohužel asi již k jednání není, protože v Programovém prohlášení vlády se počítá s náhradou mzdy ve výši 60% vyměřovacího základu. V takovém případě zůstává na stole tzv. varianta 1 z dílny odborů a ČSSD (pozn. sněmovní tisk 109), která jako kompenzaci za zrušení karenční doby a 60% náhradu mzdy poskytovanou zaměstnanci od prvého dne nemoci nabízí slevou na pojistném pro zaměstnavatele ve výši 0,2 %. Tento návrh není nový a odmítali jsem ho již v minulém volebním období. V úvahu tak přichází ještě třetí varianta, která je rovněž postavena na 60% náhradě mzdy, ale jako kompenzaci zaměstnavatelům za kompletní vedení této agendy počítá s vyšší slevou na pojistném o 0,5%, zkracuje dobu poskytování náhrady mzdy ze 14 na 11 dní a také zavádí pojistné na straně zaměstnance ve výši 0,6%. Na to se často zapomíná, že zaměstnanci pojistné na nemocenské pojištění neodvádí. Tuto variantu je možné považovat za jakési kompromisní řešení pro všechny – zaměstnanec bude mít náhradu 60%, ale začne si na nemocenské pojištění přispívat, zaměstnavatelům budou přiměřeně kompenzovány náklady a vyhoví se i závazku z Programového prohlášení.
Vít Samek: Podporujeme návrat k předchozí právní úpravě před zrušením karenční doby, kterou jsme vtělili do návrhu, který předložil bývalý senátor Zdeněk Škromach a schválil Senát Parlamentu ČR. Důvody jsem vysvětlil ve svých odpovědích na předchozí dvě otázky. Jsem přesvědčen, že zrušení karenční doby je win-win-win řešení a nikoliv pistole u spánku českých podnikatelů, jak toto opatření popsal při jednání Hospodářského výboru Poslanecké sněmovny nedávný viceprezident SP ČR a poslanec Pavel Juříček.
5. Odbory jsou pro zrušení karenční doby. Pro zaměstnavatele představuje její zrušení velkou komplikaci. V současné situaci na trhu práce, kdy chybí zaměstnanci ve všech profesích, kdy se obtížně plní zakázky, je to velmi neuvážené opaření. Osoby v pracovní neschopnosti musí zastoupit jejich kolegové. Čím víc lidí bude muset být nahrazeno, tím více stoupnou náklady spojené s přesčasovou prací.Jak tedy dle Vašeho názoru kompenzovat zaměstnavatelům (jak zaměstnavatelům pomoct) v případě zrušení karenční doby?
Vít Samek: Předně nesouhlasím s Vašimi tvrzením předcházejícími položené otázce. Stejnou argumentací lze protestovat i proti čerpání dovolené, poskytovaným sick-days, výkonu veřejné funkce zaměstnancem, volnu při důležitých osobních překážkách v práci apod. Prostě prací nemoc ani úraz nevyléčíme a domnívat se, že pokud zbavíme zaměstnance příjmu, o to s vyšší motivací bude nemocen pracovat pro svého zaměstnavatele, který mu mnohdy není ochoten zaplatit ani důstojnou mzdu, to je proti lidské přirozenosti. Samozřejmě náklady vzniklé zrušením karenční doby kompenzuje snížení jimi odváděného pojistného.
6. Jaké důsledky by mělo zavedení placených prvních 3 dnů nemocenské pro firmy?
Jitka Hejduková: Hlavní důvody byly popsány v úvodu, není to opatření, které je vhodné zavádět nyní, kdy je na trhu práce kritický nedostatek pracovníků a kdy firmy na základě svých odhadů a zkušeností očekávají, že by zrušení karenční doby zvedlo dočasnou pracovní neschopnost o 2–3 % zapůsobilo další výpadky zaměstnanců. S tím je samozřejmě spojeno i zvýšení nákladů firem, podle oficiálních údajů MPSV, by se po zrušení karenční doby zvýšily firmám náklady pro rok 2019 jen na vyplacení náhrad ze mzdy za nyní neplacené 3 dny o 2,9 miliardy Kč. To za předpokladu, že počet nemocných ročně nestoupne. Další náklady související s tím, že by pracovní neschopnost byla vyšší a delší než 3 dny jsou odhadovány na 5,1 miliardy korun více. Došlo by k narušení, resp. rušení zmiňovaných firemních benefitů.
Děkujeme za rozhovor.
-lhe-
