Základní povinnosti v souvislosti s pracovní dobou a dobou odpočinku stanoví zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP). Na základě zmocnění obsaženého v § 100 odst. 1 je v dopravě je účinné nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. V tomto článku bych se však chtěl zabývat pouze rozvržením a evidencí pracovní doby a povinnostmi k tomuto danými zákoníkem práce.
Nejprve si vysvětleme pojmy, které uvádí § 78 ZP.
- pracovní dobou je doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,
- dobou odpočinku je doba, která není pracovní dobou,
- směnou je část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,
- pracovní pohotovostí je doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,
- prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas, práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu; těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, nadpracovává-li zaměstnanec práci konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost,
- noční prací je práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou,
- zaměstnancem pracujícím v noci je zaměstnanec, který odpracuje během noční doby nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích v průměru alespoň jednou týdně v období, uvedeném v § 94 odst. 1,
- rovnoměrným rozvržením pracovní doby je rozvržení, při kterém zaměstnavatel rozvrhuje na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu,
- nerovnoměrným rozvržením pracovní doby je rozvržení, při kterém zaměstnavatel nerozvrhuje rovnoměrně na jednotlivé týdny stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, s tím, že průměrná týdenní pracovní doba nesmí přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu, popřípadě kratší pracovní dobu, za období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může toto období vymezit nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Nyní si pojďme probrat povinnosti, na které se často zapomíná, jsou však stejně důležité jako záznam o pracovním režimu řidiče. Za jednu ze základních povinností, kterou má zaměstnavatel uloženou zákoníkem práce v § 84 je vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změnou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.
Další neméně důležitá povinnost je zaměstnavateli uložena v § 96 odst. 1 ZP, a to povinnost vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce
a) odpracované
1. směny
2. práce přesčas
3. noční práce
4. doby v době pracovní pohotovosti
b) pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel
Neměli bychom zapomenout na povinnost zaměstnavatele uvedenou v § 37 odst. 1, a to neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat,
- jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
- bližší označení druhu a místa výkonu práce,
- údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
- údaj o výpovědních dobách,
- údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
- údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
- údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení smluvních stran těchto kolektivních smluv.
Zde chci upozornit na písmeno e), které je vztaženo k naší problematice rozvržení pracovní doby. Rozvržení pracovní doby rozdělujeme na rovnoměrné, nerovnoměrné a pružné. Rovnoměrné a nerovnoměrné rozvržení jsme již probrali úvodem, teď pružné rozvržení.
Pružné rozvržení pracovní doby řeší § 85 ZP a definuje jej takto: pružné rozvržení pracovní doby zahrnuje časové úseky základní a volitelné pracovní doby, jejichž začátek a konec určuje zaměstnavatel. V základní pracovní době je zaměstnanec povinen být na pracovišti. V rámci volitelné pracovní doby si zaměstnanec sám volí začátek a konec pracovní doby. Celková délka směny nesmí přesáhnout 12 hodin. Při pružném rozvržení pracovní doby musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období uvedeném v § 78 odst. 1 písm. m) ZP.
Závěrem bych rád zaměstnavatele v dopravě požádal, aby dbali na rozvržení a evidenci pracovní doby a nezaměňovali evidenci pracovní doby za povinnost, kterou jim ukládá nařízení (ES) 165/2014, tj. vedení automatického záznamu pomocí analogového tachografu nebo manuální záznam činností na zadní straně záznamového listu popř. automatického záznamu na paměťovou kartu řidiče nebo manuální zadání činností prostřednictvím digitálního tachografu.
Autor: Tomáš Činčala
