Pokud zaměstnavatel bezpečnou úschovu nezajistí a zvláštní místo neurčí, mohou zaměstnanci odkládat své věci na místo, kam se obvykle ukládají. To může být věšák, opěradlo židle nebo neuzamykatelná skříň. Zaměstnavatel pak odpovídá jak za škodu na věcech zaměstnance, tak i za jejich odcizení. Své odpovědnosti se přitom nemůže nijak zprostit.
Přestože je zaměstnavatel povinen zajistit pouze úschovu svršků a věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání, odpovídá za všechny věci, které do zaměstnání přinesou. V případě věcí, které se do zaměstnání obvykle nenosí, však zaměstnavatel odpovídá jen do částky 10 000 korun. Pokud ovšem škodu na těchto věcech způsobí jiný zaměstnanec nebo je zaměstnavatel převezme do úschovy, odpovídá i za škodu na nich bez omezení.
Okruh věcí, které zaměstnanci obvykle nosí do zaměstnání (a za které zaměstnavatel odpovídá bez omezení), je nutné posuzovat s ohledem na nejrůznější okolnosti – roční období, povaha pracovních činností, místo pracoviště atd. Zcela jistě tak jimi budou šatstvo a obuv, ale také hodinky, kabelky, aktovky, mobilní telefon či šperky běžně nošené do zaměstnání jako snubní prsten. Naopak briliantová brož už běžně nošeným šperkem většinou nebude.
Škodu, která na pracovišti zaměstnanci vznikne na jeho věcech, musí zaměstnavateli ohlásit nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o ní dozvěděl. Pokud tuto lhůtu nestihne, jeho nárok na náhradu škody vůči zaměstnavateli zanikne. Zákon nepředepisuje písemnou formu ohlášení škody, je ale třeba postupovat tak, aby se případně v budoucnu mohlo ohlášení škody prokázat.
Nosíte do práce cenné věci?
Řekněte nám o tom pod tímto článkem nebo na Facebooku.
