Řekne-li se, že řemeslo má zlaté dno, pak o tom zlatnickém to platí dvojnásob. Milan Hejral se vyučil zlatníkem před čtyřiceti lety v naší největší šperkařské firmě Granát Turnov. Svého rozhodnutí nelituje, kdyby mohl znovu vybírat, zvolil by stejný obor. Především proto, že je to práce tvůrčí, kde je stále co zdokonalovat, ale hlavně proto, že ho baví. Napsal to portál Novinky.cz.
„Matka pracovala jako brusička ve výrobním družstvu Granát a to má k profesi zlatníka velmi blízko. Navíc jsem měl výtvarné nadání, a protože jsem žil ve městě šperků a drahokamů, jak se Turnovu také říká, bylo studium oboru zlatník logickým vyústěním,“ přibližuje své začátky Milan Hejral.
Při výběru adeptů pro tuto uměleckou profesi rozhoduje samozřejmě talent a výtvarné schopnosti. Každý uchazeč musí dobře zvládat kreslení podle předlohy, důležitou podmínkou pro přijetí je i dobrý zrak. „Tenkrát o přijetí do oboru zlatník-klenotník usilovalo 42 zájemců. Ale přijato nás bylo jen 15,“ vzpomíná Hejral.
I když práci zlatníka vykonává skoro čtyři desetiletí, z toho posledních dvacet sedm let ve vývojovém oddělení Granátu Turnov, je stále co objevovat a zdokonalovat. V žádném případě, jak říká, člověk nesmí podlehnout pocitu uspokojení, protože to je pro výtvarníka konec.
Pracuje hlavně s českými granáty a za svou kariéru vytvořil mnoho šperků. Některé z nich byly dokonce oceněny v různých soutěžích, např. Design VD, Šperk roku a jiné. Připravoval i pár jedinečných zakázek, jako byly zlaté manžetové knoflíčky pro britského následníka trůnu prince Charlese. Ale nejraději vzpomíná na svůj první šperk, který vyrobil pro maminku ve druhém ročníku učení. „Zdaleka nebyl dokonalý a měl mnoho vad na kráse, ale pro ni to byl tenkrát ten nejkrásnější.“
„Ještě než vznikne nákres šperku, musím znát veškeré požadavky zákazníka. Někdy jsem limitován cenou, jindy váhou zlata, samozřejmě lépe se tvoří bez omezení,“ prozrazuje Hejral. Nejobtížnější je podle něj zvolit správnou sílu materiálu. Aby nebyl šperk příliš tenký a nedeformoval se nebo zase zbytečně mohutný a těžký. Zkušený návrhář – zlatník – už při nákresu vidí, jak bude šperk později tvořit.
Ve své profesi nemá žádný konkrétní vzor, ale inspirací mu vždy byli staří mistři zlatnického řemesla. „S jejich prací se setkávám při různých opravách letitých šperků. Vždy je na nich co obdivovat. Někdy mě zaujme třeba netradiční zdobný uzávěr náramku, jindy nevšední podbízování prstenu,“ říká Milan Hejral.
Začínat v současnosti v oboru zlatník je podle něj obtížné. Při stávajících cenách zlata a stříbra je nejtěžší sehnat dostatek zakázek. Zahraniční konkurence je u nás velká a obstát v ní je složité. Proto mnoho i šikovných zlatníků a brusičů muselo skončit.
Samozřejmě jako každá práce, která se dělá dlouho, i ta zlatnická se promítá do zdravotního stavu; patří k ní bolavá záda a rok od roku silnější brýle. Ale je to vyvážené tím, že je to práce tvůrčí s jasným výsledkem. „A pak, šperky dělají radost. Lidé se jimi obdarovávají z lásky a kvalitní šperk se většinou předává v rodině z generace na generaci,“ uzavírá Milan Hejral.
Líbila by se vám profese zlatníka?
Řekněte nám o tom pod tímto článkem nebo na Facebooku.
