Kdyby Ukrajinec Sergii Muts zůstal doma a vykonával stejnou práci jako dnes v Česku, jeho mzda by byla skoro pětkrát nižší. Vyšší výdělek pro něho byl hlavním motivem, proč jeho rodina před lety předala klíč od rodinného domku ve městě Ternopil na západě země příbuznému a zamířila na východ Čech. Štíhlý hnědovlasý muž s bystrýma očima vyrazil jako první a najisto. V Letohradě už žila a pracovala jeho matka, která syna doporučila Kvidu Štěpánkovi, majiteli továrny Isolit-Bravo z blízkého Jablonného nad Orlicí.
Kvalifikovaný dělník dnes patří mezi zhruba 150 tisíc Ukrajinců, kteří v Česku našli práci a jsou po Slovácích druhou nejpočetnější cizineckou skupinou. Celkově česká ekonomika podle nejnovějších údajů Českého statistického úřadu zaměstnávala včetně živnostníků ke konci roku 2019 více než 700 tisíc lidí ze zahraničí, což je skoro 15 procent všech pracujících. Jejich podíl se od roku 2010 ztrojnásobil a české hospodářství − zejména průmysl a stavebnictví − už se bez nich nedokáže obejít. Konečná data za loňský rok ještě nejsou k dispozici, ale jen zaměstnanců z ciziny přibylo ve srovnání s rokem 2019 22 tisíc.
Sergii Muts se v podniku vypracoval v ceněného pracovníka během čtyř let. Dnes obsluhuje takzvaný gravimetr, stroj, který míchá a připravuje světlou hmotu, z níž podnik vyrábí plastové výlisky převážně pro automobilový průmysl. "Je mi tu dobře. Na Ukrajině bych bral tak šest tisíc korun, tady mám i 29 tisíc. Po dvou letech za mnou navíc přišla manželka se synem. Dokud se situace na Ukrajině nezklidní, chceme pokračovat tady," vypráví pomalu česky, zatímco opatrně sype do velké nádoby dávku drobných bílých polyetylenových kuliček.
Muts se ženou do Česka minimálně dočasně přesídlili, Polák Adam Pytlowany do Isolitu v Jablonném nad Orlicí denně dojíždí. "Bydlím v Mezilesí, 22 kilometrů odsud," říká jednačtyřicetiletý muž, který v Polsku absolvoval vysokou pedagogickou školu a několik let se živil jako učitel. "Plat byl malý, práce učitele náročná, nakonec jsem následoval kamaráda a šel do české fabriky, kde mi nabídli jednoznačně více." Po šestnácti letech v podniku pracuje vysokoškolák jako seřizovač-technolog a jeho hrubá mzda se blíží 40 tisícům korun. Obsluhuje vstřikovací lis tak, aby plastové součástky, které z něj vycházejí, měly ty správné a přesné parametry. "Baví mě to, jsem spokojený. I proto, že jsem se tu hodně naučil, rozšířil uplatnění, dnes bych se mohl ucházet o podobnou práci i v Polsku," říká češtinou doplňovanou polskými slovy.
Isolit-Bravo je továrna, která vyrábí automobilové součástky, plastové výlisky, domácí spotřebiče i některé originální výrobky, jako například motorem poháněné kolečko, takzvané Motúčko. Její jediný majitel, podnikatel a mecenáš Štěpánek, si provoz firmy bez cizinců už neumí představit. "Tvoří dnes čtvrtinu mých zaměstnanců, kterých máme 400. Nejvíce je Poláků, máme i lidi z Mongolska, Ukrajince," říká svérázný továrník, který ve svém podniku kromě manažerské činnosti hodinu denně pracuje jako svářeč.
Cizinci se podle něho v Isolitu uplatňují napříč obory. "Zatím je to od profesí vyžadujících středoškolské vzdělání níže. Dnes už ale nelze říct, že by dělali jen práce, které Češi nechtějí. Je to průřez oborů. Nebráníme se vůbec tomu, aby tu časem byli i vysokoškoláci, manažeři," říká muž, který se v roce 2014, kdy Rusko obsadilo Krym, nechal vyfotografovat na střeše továrny se svými ukrajinskými zaměstnanci a vyvěsil společně s českou i žluto-modrou vlajku trápené země. Zhruba devadesátka Štěpánkových lidí s jinými než českými pasy patří mezi stále početnější armádu zaměstnanců i živnostníků, která se stává pro českou ekonomiku čím dál víc nepostradatelná . Podíl zaměstnanců, kteří přišli do země ze zahraničí, už dosáhl v některých pro tuzemskou ekonomiku tradičních a klíčových oborech čtvrtiny nebo i více. Ve stavebnictví to bylo na konci roku 2019 skoro 28 procent, v ubytování, stravování a pohostinství 25.
Pozoruhodný je růst za období let 2010 až 2019. Zatímco zaměstnaných Čechů za deset let ubylo o 63 tisíc, cizinců 407 tisíc přibylo. Zaměstnanci s cizím občanstvím tak navýšili svůj podíl, mnohdy násobně, v úplně všech odvětvích české ekonomiky.
"Bez cizinců by zaměstnanost v Česku v posledních letech vůbec nerostla. Jejich podíl na celkovém počtu zaměstnanců se zvýšil od roku 2010 do roku 2019 skoro trojnásobně téměř na 15 procent," uvedl ředitel odboru statistiky trhu práce a rovných příležitostí Českého statistického úřadu Dalibor Holý.
Množství lidí odjinud, kteří v zemi pracují, ovlivnila jen mírně koronavirová krize. Na konci roku 2019 úřady práce registrovaly 622 tisíc zaměstnanců s jiným než českým občanstvím, v polovině roku 2020 jich stále bylo skoro 603 tisíc. Ale už na konci loňského roku cizinců opět přibylo. "Podle předběžných údajů je trend návratu jasně vidět. Na konci loňského roku nám úřad práce nahlásil 644 tisíc lidí," řekl Holý.
I tak jsou v zemi stále obory a profese, kde je lidí nedostatek. Jedním z nich je už roky zdravotnictví, kde se problém kvůli současné koronavirové epidemii ještě prohloubil. Chybí lékaři, sestry i další zdravotnický personál.
Irada Richterová (rozená Musayeva), která přišla v 22 letech v roce 2011 z Ázerbájdžánu, pracuje v Praze jako stomatoložka. Do Česka odešla hned po vystudování Ázerbájdžánské medicínské univerzity v Baku. "Vždycky jsem se chtěla odstěhovat, nelíbila se mi tamní mentalita lidí, nebyla jsem doma šťastná. A můj bratr už studoval v Česku, tak jsem ho následovala. I proto, že se tady dalo studovat v češtině zadarmo," vypráví Irada Richterová. Po absolvování kurzu jazyka v Mariánských Lázních začala studovat Vysokou školu chemicko-technologickou, obor biomedicína, brzy ale studia ukončila a vrátila se ke svému původnímu oboru.
"V průběhu dvou let jsem složila aprobační zkoušky a dnes pracuji pro soukromou zubní kliniku v Praze na Chodově a jsem velmi spokojená," říká žena, která se v Česku vdala i rozvedla a nyní vychovává čtyřletou dcerku Olivii. Letos bude žádat o české občanství. "Chybí mi jen moře a teplo, vyrůstala jsem kilometr od Kaspického moře. Ale i kvůli dceři a jejímu otci, se kterým vycházíme dobře, už zůstanu tady."
Příběh její rodiny ale také ukazuje, jak je Česko v některých případech na cizince přísné. Často staví bariéry i těm, které potřebuje a kteří by zemi pomohli.
"Moje maminka, vdova, je zkušená všeobecná zdravotní sestra, je jí 53 let. Jezdí sem za mnou, svojí jedinou vnučkou a mým bratrem, který tu vystudoval vysokou školu a také zůstal. Chtěla by se samozřejmě přestěhovat, pracovat tady, ale nemůže od ministerstva vnitra dostat pracovní vízum," postěžovala si lékařka, jejíž matka si prý už stačila udělat i české profesní zkoušky a hovoří česky. "Má dokonce pracovní smlouvu s nemocnicí Motol, kde ji chtějí, sestry jim chybějí. Ale stejně mamka už dva roky sedí doma v depresi a čeká na rozhodnutí," popisuje Irada Richterová.
I kvůli přísnosti českých úřadů vůči lidem žádajícím o práci, pobyt nebo azyl v zemi je Česko v Evropě stále mezi státy, kde je cizinců nejméně. Na konci roku 2019 tu žilo 594 tisíc lidí s trvalým či přechodným pobytem a další více než dva tisíce tvořili žadatelé o azyl. Celkem tvořili cizinci něco málo přes pět procent obyvatelstva České republiky.
Ve všech zemích západní Evropy, s výjimkou Portugalska a Finska, je cizinců více, ze zemí střední a východní Evropy je vyšší podíl lidí s cizím pasem ve Slovinsku.
